V rámci oficiálního programu si počínal střídmě a respektoval určující vliv vlády na chod exekutivy. O to skandálněji se ale choval, jakmile novináři otevřeli bloky, zapnuli mikrofony a rozsvítili kamery. Poptávka po hlavě státu, která je sebestředná, provokující, ba vulgární ovšem u nás dvakrát velká není.

Zemanovi v posledním období spadla popularita o dvacet procent a nespokojena je s ním dokonce třetina jeho voličů z roku 2013. Zatímco prezidentská kancelář dumá, čím vylepšit Zemanův obraz, ve společnosti, která v uplynulých týdnech zaznamenala i vlnu otevřených protestů proti němu, se už vedou vášnivé debaty o prezidentovi příštím.

Aktivista Martin Přikryl, který přišel s nápadem ukázat Zemanovi v ulicích červenou kartu, nedávno v deníku Právo vyzval k debatě o roli „stínového prezidenta“. Tím by nemusel být jediný člověk, klidně by prý mohlo jít o skupinu lidí, kteří by se k činům Miloše Zemana vyjadřovali. Přikryl, jenž je doma v reklamní branži, jim nabízí pomoc v cestě do médií a zvažuje založení speciálního webu.

Myšlenka je to originální. Na stínové ministry jsme si již zvykli, stínovými premiéry jsou zase lídři opozičních stran. Co ale se stínem hlavy státu, která má nevelké a spíše jen formální pravomoci? A dá se stínovat ústavní aktér, jenž byl zvolen přímou volbou?