Důvod je zřejmý. V příštím roce se rapidně sníží inflace, dost možná až k úrovni dvouprocentního cíle České národní banky, takže „inflační daň“ už nebude tolik jako letos či loni pomáhat stlačovat veřejné zadlužení v poměru k HDP. Letos a loni dvouciferná inflace „nafukuje“ ukazatel HDP. Protože ukazatel HDP zahrnuje nejen počet vyrobeného zboží a vyprodukovaných služeb, ale také jejich cenu; a tuto cenu – a tím pádem celý ukazatel HDP – z definice navyšuje právě rapidní inflace. I rychle se zvyšující dluh se pak v ještě výrazněji navyšujícím se – nafukujícím se – ukazateli HDP snáze „rozpouští“. Jenže v příštím roce tomu tak již nebude. Protože inflace výrazně klesne. Vždyť už nyní zaostala za očekáváním prakticky všech, včetně České národní banky samotné.

Proto vláda přichází s konsolidačním balíčkem právě nyní. Musí. Také samozřejmě vnímá to, že do dalších řádných sněmovních voleb je ještě stále poměrně daleko, tudíž na nepopulární kroky se do té doby dost možná zapomene.

„Inflační daň“ platí prakticky všichni občané. Zastřeně. Třeba v podobě dražších vajec nebo dražší elektřiny pro vlastní domácnost. Vyšší cena těchto položek – a plejády dalších, pochopitelně – nafukuje ukazatel HDP, jenž tedy pak o to snáze „rozpouští“ vyšší dluh. Z ekonomického hlediska totiž není ani tak důležitá samotná výše veřejného zadlužení jako jeho výše v poměru právě k HDP.