Nový stavební zákon by české ekonomice a vlastně celé tuzemské společnosti prospěl jako máloco jiného. Namátkou může v důsledku dokonce i zvýšit porodnost, zlepšit životní prostředí či urychlit výstavbu klíčové infrastruktury.

V Česku se rodí málo dětí. Zato ovšem máme až nad hlavu odpadů. Málo dětí znamená problém do budoucna, neboť už dnešní střední generaci nebude mít kdo pořádně vydělávat na důchod. Smutný fakt, že nevíme, kam s opadem, zase do budoucna představuje rostoucí zátěž pro životní prostředí. Důchody by mohly být vyšší a životní prostředí čistší, pokud… pokud bychom už nyní měli nový stavební zákon.

Děti, odpady, stavební zákon, že prý to spolu nesouvisí? Ale ano. Nejprve děti.

Výstavba bytů sice loni byla v Česku nejrychlejší za uplynulých deset let, stále to však nestačí. Pomalá výstavba je hlavním důvodem dramatického zdražování nemovitostí. Ty se zvláště ve větších městech stávají například pro běžnou mladou rodinu prakticky nedostupné. Omezená výstavba, a tedy omezená nabídka navíc přitahuje spekulanty, včetně těch zahraničních. Vyhánějí cenu realit ještě výše. Například v Praze to znamená, že na běžný byt bude muset mít mladá rodina našetřeno až kolem dvou milionů korun, aby vůbec měla šanci získat hypotéku. S poklesem dostupnosti vlastnického bydlení porostou nájmy, což mladým dále ztíží život. Ve výsledku se mnozí z nich proto rozhodnou mít méně dětí nebo početí ratolestí odsunou do budoucna, případně odloží „na neurčito“. Malý být či málo peněz (po zaplacení nájemného) zrovna nemotivují k plození dětí. Tím pádem, pomineme-li imigraci a dluh, ovšem o to naléhavěji tiká časovaná bomba pro důchodový systém i systém veřejné zdravotní péče.