Třebaže je bohužel masová migrace muslimů do Evropy společensky všeobecně známým faktem a uznává se i fakt, že tato migrace trvale a radikálně mění podobu evropské civilizace, pouze jedna jediná česká parlamentní strana o tomto problému hovoří trvale a pouze ona jej označuje za hrozbu a riziko. Ostatní parlamentní strany z levého i pravého spektra otevřeně deklarují, že s islámem a nárůstem muslimské populace nemají problém, s čestnou výjimkou pár poslanců a senátorů z těchto stran, kteří ovšem stojí na okraji oficiálního směru politiky svých stran. Prakticky řečeno všechny strany rezignovaly a smířily se s realitou multikulturní státní doktríny vnucené nám Evropskou unií a neziskovými organizacemi ovládanými lidmi smýšlejícími (neo)marxisticky.
Tři vlny už udeřily. Nač čekat na příslovečnou devátou
Pronásledování křesťanů muslimy je spojeno se třemi vlnami islamizace Evropy. Hovořím-li o třech vlnách islamizace, tak mám na mysli tato časová období:
První vlna se odehrála od počátku islámu v 7. století zhruba do 10. století a jednalo se hlavně o invazi muslimských armád do oblasti Středozemního moře. Muslimové se pomocí válečných tažení dostali až do oblasti dnešní Francie a Itálie, oblehli i Řím. Tuto expanzi postupně ukončily vnitřní problémy islámského chalífátu (rozpad říše, občanské války, přílišná vzdálenost Evropy od středu říše). Tato první vlna islamizace zasadila zásadní ničivý úder antické evropské civilizaci, která byla soustředěna kolem Středozemního moře. Muslimové během několika roků obsadili taková významná centra tehdejší evropské civilizace, jako byla egyptská Alexandrie. Zabránili mezinárodnímu obchodu korzárstvím na moři, kdy Evropa tak bohužel přišla o možnost obchodu a dovozu strategického materiálu pro komunikaci a záznamy – egyptského papyru. Byla to muslimská invaze, která nejen definitivně ukončila věk antiky, ale také uvrhla Evropu do staletí temna a způsobila katastrofální úpadek kultury a civilizace.
Druhá vlna islamizace od 14. století do konce 17. století souvisí s expanzí Osmanské říše, která nejprve obsadila původně křesťany obydlená území v Asii, aby poté pokračovala útoky směrem přes Balkán do střední Evropy. Tato druha vlna islamizace byla definitivně zastavena bitvou u Vídně roku 1683, kdy se běh dějin otočil a muslimové byli postupně z Evropy vytlačeni. Hlavní zásluhu na tom měla aliance Ruska, papežského státu a habsburské monarchie. Je třeba poznamenat, že zde při této druhé vlně islamizace byli velkými spojenci muslimské Osmanské říše nejen jejich křesťanští vazalové z Balkánu, ale například i Francie.
V obou těchto výše popsaných případech první a druhé vlny islamizace byli křesťané na dobytých územích muslimy pronásledováni například zákazy šíření křesťanské víry nebo vysokými daněmi, které mnohdy byly tak vysoké, že je nebylo možné vůbec splatit, až museli křesťanští rodiče některé své děti prodat muslimským otrokářům, aby muslimské vládě mohli zaplatit požadované daně, jinak riskovali mučení a smrt. Křesťanské děti byly také programově muslimy unášeny a nuceny ke konverzi k islámu. Nejde pouze o případ malých chlapců v případě janičářů v Osmanské říši, ale i dívek. Proto se v mnoha křesťanských komunitách pod nadvládou muslimů vžil zvyk tetovat dětem kříž na tělo, aby v případě únosu a nucené konverze k islámu měly památku na své křesťanské rodiče. Zde bych se rád vyjádřil k snaze některých dnešních „odborníků“, záměrně dávám do uvozovek, protože se nechovají jako odborníci, ale chovají se jako užiteční idioti islamistů. Tito „odborníci“ na islám z řad religionistů a orientalistů se snaží útlak křesťanů pod nadvládou muslimů bagatelizovat a omlouvat tvrzeními, že vlastně křesťanští rodiče byli rádi, když jim muslimové kradli děti a násilím je islamizovali, protože jako muslimové měli větší šance na společenský úspěch pod nadvládou muslimů. Toto považuji za jedno z nejsprostějších obhajování zločinů proti lidskosti páchaných na křesťanech muslimy, které je možné dnes z řad českých a slovenských akademiků slyšet.
Třetí vlna islamizace se odehrává od druhé poloviny 20. století a na rozdíl od prvních dvou vln nemá násilnou podobu, ale je prováděná formou masové migrace a podporována multikulturalisty, hlavně socialisty a kapitalisty hledajícími levnou pracovní sílu. V některých zemích byla tato expanze islámu nepřímo podpořena i vládami skrze snahu získat obyvatele nahrazující pokles porodnosti kvůli udržení stávajícího ekonomického systému – hlavně důchodového systému. Nikdo tehdy příliš neřešil, jaký dopad to bude mít na danou zemi, protože mnohdy vlády neplánovaly, že by příchozí muslimští pracovníci zůstali natrvalo (Německo, Rakousko). Naopak v případě některých zemí (Francie, Anglie) se jednalo i o transfer obyvatel v rámci jejich koloniálních vztahů (například u Anglie Pákistán či Indie a u Francie Alžír).
Kosovo je ta země, kde naše zítra znamená jejich včera
Zde u třetí vlny islamizace bych se podrobněji zastavil. V Evropě je dnes jeden názorný příklad, jenž bohužel ukazuje, jak může vypadat budoucnost celé Evropy v případě pokračující muslimské migrace. Tímto příkladem je muslimský protektorát Kosovo, stvořený záměrnou politikou EU a NATO. Kosovo kdysi obývali v naprosté většině křesťanští Srbové, ovšem pak se do Kosova začali stěhovat muslimští albánští imigranti, kteří postupně Srby přečíslili a poté rozpoutali teroristickou kampaň proti Srbům s cílem jimi osídlené území odtrhnout od Srbska, etnicky ho od Srbů vyčistit a trvale ovládnout. Což se jim nakonec s podporou EU, NATO (a tedy i České republiky) povedlo. Tento scénář se může v budoucnu opakovat v dalších evropských zemích.
Pákistán má šestkrát víc lidí. Odcházejí. Kam jinam, než do Evropy?
V případě muslimské migrace do Evropy je třeba si uvědomit, že podle americké organizace Pew Research Center mají muslimové větší porodnost než další světová náboženství. A důvod? Náboženství a sociální zvyky společnosti. Podívejme se na příklad Pákistánu. V roce 1947 měl zhruba 33 milionů obyvatel. Dnes má kolem 180 milionů. Tedy za necelých sedmdesát let zhruba šestkrát více. Podobný enormní populační růst zaznamenaly také země jako Írán, Egypt, Saúdská Arábie apod. Většina těchto zemí se hlásí k islámu, byť k různým směrům. Tento údaj je velmi podstatný. A jaké jsou dopady populační exploze? Přelidnění, nedostatek obživy, nízká sociální a kulturní úroveň. Neschopnost najít práci a realizovat pokračování rodu. Propukání válečných konfliktů, růst napětí ve společnosti, náboženský fanatismus a závist/nenávist vůči úspěšnějším společnostem. Snaha migrovat, uprchnout do blahobytnější a bezpečnější části světa, kam jim je nejméně bráněno v příchodu – do Evropy. Pokud bychom přistoupili na teorii socialistů, že muslimští imigranti plošně v dalších generacích potomků první vlny imigrantů omezují svou porodnost, pořád zde zůstává druhý důvod větší porodnosti – islámské náboženství. Faktem je, že i když muslimové svou porodnost v Evropě omezují, pořád je vyšší než porodnost původních bílých Evropanů. Ale také je faktem, že rostoucí muslimská populace v Evropě není produktem ani tak porodnosti muslimských imigrantů, jako pokračující masové migrace muslimů do Evropy.
Masová migrace muslimů do Evropy má několik podob:
Masová migrace za příbuznými motivována hledáním lepších ekonomických podmínek než v domovské zemi.
Slučování rodin, kdy za prvním migrantem přichází postupně další členové rodiny – sourozenci, bratranci apod.
Manželství, kdy je v komunitě imigrantů podporované manželství mezi potomky migrantů a partnery z domovské země migrantů. Proslulí tím jsou hlavně Pákistánci v Anglii a Turci v Německu.
Dočetli jste 1. díl Velkého seriálu o islamizaci Evropy. Autorem je publicista, aktivista a bývalý muslim Lukáš Lhoťan. Druhý díl přineseme zítra.
(Článek vychází z autorovy přednášky na semináři Pronásledování křesťanů v 21. století, který se pod záštitou poslance za SPD Jiřího Kobzy konal 19. 11. v Poslanecké sněmovně v Praze.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
