Koncem června se přitom ministři financí zemí EU usnesli na novém mechanismu řešení bankovních krizí. Projde-li tento návrh příslušným legislativním kolečkem, ponesou pro příště náklady úpadku bankovních institucí jako první jejich akcionáři, věřitelé a velcí vkladatelé s úložkami nad 100 000 EUR. Teprve poté přispěchají na pomoc daňoví poplatníci. Tento mechanismus byl koneckonců již „vyzkoušen“ při záchraně Kypru před třemi měsíci.

Tyto dvě zdánlivě spolu nepříliš související zprávy jsou pro některé velké vkladatele znepokojující zprávou. Většina z nich totiž i na základě zkušeností s řešením poslední finanční krize vnímá bankovní vklady jako něco automaticky bezpečnějšího, než jsou ostatní nástroje peněžního a dluhopisového trhu. Uvedené zprávy by je však měly uvést do nové reality. Depozitní vklady jsou investice jako každá jiná a investor nese, respektive ponese, kreditní riziko jejich emitenta nezávisle na tom, zda se jedná o vklad či například o dluhopis.