Při letošním 25. výročí vzniklo několik anket vztahujících se k sametové revoluci a jejich výsledky mě donutily k zamyšlení. A vyplynul mi poměrně jednoduchý závěr: Lidi si pletou svobodu a demokracii s životní úrovní.

Jestliže se domníváme, že u nás svoboda a demokracie není, protože se všichni nemají (stejně) dobře, jestliže argumentujeme tím, že sice můžeme cestovat a nakupovat, co a odkud nás napadne, ale ne každý na to má, vůbec jsme nepochopili, co demokracie znamená. Pořád žijeme v zajetí přesvědčení, že všichni by se přeci měli mít stejně (stejně dobře – nebo stejně špatně?) a navíc jsme pořád nedokázali přijmout zodpovědnost sami za sebe.

Daří se nám špatně? Může za to vláda, špatné zákony, špatní politici… Nedaří se našim dětem? Můžou za to učitelé a vzdělávací systém… Stravujeme se špatně a jsme nemocní? Může za to nabídka nekvalitního zboží v obchodech… Zříkáme se zodpovědnosti za své vlastní každodenní rozhodnutí a volby, upadáme do lhostejnosti a letargie a chceme, aby nás někdo vodil, chránil, zajistil, že se budeme mít líp …