„S populistickým, nacionalistickým a protievropským Řeckem, které nedodržuje své závazky, vůle spolupracovat nebude a Řecko postupně zkolabuje. Syriza by v žádném případě neměla být vzorem pro evropskou ani českou sociální demokracii“ (Syriza není pro soc. dem. vzorem, Právo, 3. 2. 2015).

Když se člověk dívá na ČSSD, která po krajně asociálním fiskálním paktu schvaluje i ratifikaci transatlantických smluv, která naprosto rezignovala na revizi takzvaných církevních restitucí a která podporuje na Ukrajině Jaceňuka (a podporovala i předešlou nikým nevolenou vládu s Pravým sektorem po boku), přijdou mu obavy Libora Roučka jako zcela nemístné.

Ne, česká sociální demokracie má k Syrize asi tak daleko, jako je z Merkuru k Plutu. Otázkou ovšem je, zda si může mnout spokojeně ruce, nebo zda by měla začít bít na poplach a navštívit PASOK, aby se dozvěděla, jaké že světlé zítřky ji při nezměněném kursu čekají.

Pro Libora Roučka je Syriza synonymum pro něco sprostého a neevropského. Jak se ale nazývá politika, která veškeré břemeno a všechnu zodpovědnost přenáší na střední a nižší vrstvy společnosti, zatímco nad spekulanty a oligarchy drží ochrannou ruku? Jakýpak „ismus“ je ukryt v koncepci, která produkuje nové ztracené generace, jež budou jen platit a platit – ale zdaleka ne za své škody a dluhy?