Co si připomenout…

Nejde tu však zdaleka pouze o tohoto muže, který byl jinak obyčejným chybujícím smrtelníkem, jenž ovšem celý život aktivně hledal. Hledal pravdu, kterou nadřadil utilitárním zájmům jednotlivých skupin. Připomínat bychom si měli především okolnosti, proč hranice s Mistrem Janem vzplála, za co Jan Hus bojoval, ale i jaký odkaz dále šířilo husitské hnutí.

Žijeme v době, kdy se svým způsobem zase chystáme upalovat. Na hranici je tentokrát Řecko. Stojí na ní řečtí občané. Jako kdysi církevní představitelé, kteří si plnili kapsy odpustky - a znevěrohodňovali tím celý křesťanský odkaz – jsou zde dnes vlivné organizace a finanční kruhy, které svou politikou nahrávají ekonomickému krachu evropské kulturní kolébky, jež je současně též kolébkou demokracie. „Plaťte dluhy,“ slyší střední a nižší vrstvy řecké společnosti s tím, že ti, kteří prováděli riskantní machinace, neplatí nic. Těm patří zisk. Účet za prohýřenou noc se dává jinam. „Záchranný program pro Řecko“, který spíše evokuje polibek smrti, končí. Jeho prodloužení do konání referenda o nových návrzích věřitelů, tady alespoň do 5. července, bylo zamítnuto, takže na názor řeckých občanů se v určitých kruzích zvysoka kašle.

Dříve církev, dnes Unie…

Tak jako katolická církev na konci 14. a na začátku 15. století zdaleka nenaplňovala své deklarované ideje, nenaplňuje je ani současná Evropská unie. Měla stát na pevných základech sociálního smíru. Místo toho svůj sociální stát demontovala – a od své tvrdě asociální politiky se snaží odvádět pozornost k zástupným cílům. Ukázat prstem na jiného než na sebe, že to ten zničil sociální stát. Evropská unie nic, ona muzikant. Přece se jí nebude vyčítat, jakým způsobem promarnila svou šanci zabránit krveprolití na Ukrajině, když jednostranně podpořila nikým nevolenou vládu, která se k moci dostala převratem. Stejně tak jí nebude předložen účet za bombardování Libye. Tento účet by ji přitom vyšel pěkně draho.