Ještě že jsou mezi námi ti, kteří vědí, co si zaslouží jasné plus a jasné minus. Jinak by se mohlo stát, že by místo projevů bujaré radosti spíše bylo slyšet vzlykot a pláč. Nemalovali jsme si to v roce 89 přece jenom jinak? Neslibovali nám sociální blahobyt a prosperující a bezpečnou Evropu? Netěšili jsme se na dobu, kdy plně rozvineme kritické myšlení – a nebudeme se muset vtěsnat do nějakých klišé a kultů osobnosti? Počítali jsme, že se budeme stávat nejen nezaměstnanými, ale přímo nezaměstnatelnými?

Doba – slovy klasika - trhla oponou – a my zíráme na kulisy, které jsme doufali, že zůstanou někde zamčené ve sklepě. Místo svornosti se projevuje štěpení doprovázené agresivitou. Nenávist vůči všemu multikulturnímu není primárně dána selháním této vize – ale došlo k nárazu myšlenky na systém. Soudobá fáze kapitalismu multikulturalismus nepřipouští, neboť nepočítá s rovnými občany. A ty, kteří pochází odjinud, má v oblibě stavět na pranýř chudoby a nenávisti jako první. Blahobyt není. „Perte a žerte se“ je heslem doby – ještě s dodatkem – „a nám dejte klid na práci“. Jen krize, kam oko dohlédne. Jakékoli pokusy o léčbu maříme v samých zárodcích – aby se náhodou neublížilo nadnárodnímu kapitálu. Objeví-li se cokoli, co se snaží nasadit si tvář alternativy, je to zdiskreditováno a zadupáno do země.

Záruka míru? Také není možná – ze stejných důvodů, jako nelze uskutečnit multikulturní soužití. A podobně dopadají i principy demokracie. Má-li poslední slovo nadnárodní kapitál, čím jsou jakékoli volby, než jen povinnou fraškou, aby se neřeklo, že jsme třeba na cestě k totalitě?

Nějaká hlubší reflexe, kam jsme od roku 1989 došli, a to jak na úrovni státní, tak v mezinárodním kontextu, se nekonala.

Radujme se, veselme se…

Ovšem jsou i smutnější výročí. Třeba to na Ukrajině. Evropští politici se šli poklonit – čemu vlastně? Před rokem zněla střelba – a od té doby neutichla. Co tedy vlastně oslavujeme? Rozpoutání občanské války, kterému evropští politici nedokázali zabránit – a svým způsobem za něj nesou odpovědnost, protože odmítli na nikým nevolenou Jaceňukovu vládu vytvořit náležitý tlak – a místo toho začali vinit z agrese Rusko?