Co se (ne)slaví…

Je pro mě naprosto nepochopitelné, že se představitelé Francie, Británie či Německa (Že by zde hrál roli „monitoring“ mobilního telefonu A. Merkelové?) nebo Itálie oslav nezúčastní. Je to vizitka těchto zemí. Smutná vizitka. „Dnes není doba normálních vztahů s Ruskem,“ vzkázala nám mluvčí amerického ministerstva zahraničí Marie Harfová. Již ovšem zapomněla dodat, kdo má na „nenormálních“ vztazích s touto zemí zájem. Nejsou snad oslavy konce ničivé tragické světové války vhodnou příležitostí k jednání?

To bychom ovšem nesměli podporovat lidi, jakými je například Dmytro Jaroš, předseda Pravého sektoru. Ten byl jmenován poradcem náčelníka generálního štábu ukrajinské armády Viktora Muženka. „Dmytro Jaroš zdůraznil, že jednota byla klíčovým předpokladem pro další úspěšný boj a prokázal připravenost navázat spolupráci a integraci dobrovolnických praporů do ukrajinských ozbrojených sil. Pravý sektor je připraven být podřízen vojenským lídrům v otázkách týkajících se obrany státu proti vnějšímu nepříteli,“ oznámilo ministerstvo. V letech 1989 až 1991 sloužil Jaroš v sovětské armádě a v červnu 1994 vstoupil do radikálně orientovaného hnutí Trojzubec Stepana Bandery pojmenovaném po šéfovi ukrajinských nacionalistických oddílů v dobách druhé světové války. Nikdo nějak neřeší, proti komu že to chce Jaroš bojovat a jak se toto jeho odhodlání snoubí s minskými dohodami. Ale co – vždyť pak prohlásíme, že zločinné Rusko žádné dohody nedodrželo – a musí být napadnuto.

Je nějak příznačné, že není „doba boje proti fašismu“, že je „doba tolerování Pravého sektoru“ (Kolikrát nám jen bylo zdůrazňováno, že fašismus je na Ukrajině marginální?) a „doba výhrad k protinacistickým rezolucím“. Člověka by snad ani nepřekvapilo, kdybychom si ráno přečetli, že Sovětský svaz bohužel přispěl k porážce našeho „věrného přítele Hitlera“. A že jen kvůli této politováníhodné dějinné události nastalo v minulých desetiletích temno.
Na jednu stranu jsme citliví na zpochybňování holokaustu, na stranu druhou však vesele zpochybňujeme roli těch, kteří výrazně uspíšili jeho konec. Prý nebudeme oslavovat armádu, „která vraždí na Ukrajině“. Ptáme se vůbec, kdo že to na Ukrajině s kým a proti komu bojuje – a co že brání uzavření míru?

Nicméně si myslím…