Slušnost nade vše

Bude se demonstrovat proti „neslušnému“ panu prezidentovi.

Vyrojila se hned řada petic, jak nám kazí mládež, která rok od roku začíná pít a kouřit o něco dříve, a tak můžeme vidět děti s cigaretou v ústech či opilé na záchytce. Jak nám kazí mladistvé, kteří se čím dál více v čím dál nižším věku dopouštějí nejzávažnější trestné činnosti. Jak nám kazí mladé lidi, kteří často ani ve dvaceti netuší, co se dělo 21. srpna 1968. Za to vše totiž nejspíš může.

Jedna z petic nese v názvu jistý apel: „Chci si s vámi promluvit, pane prezidente“ (přišel s ní kytarista Martin Přikryl).

Obávám se však, že lidé, kteří se, pohoršení ničivým účinkem prezidentových slov na naši nevinnou panensky čistou mládež (po stránce její vědomostí ovšem bohužel tato sžíravá ironie nabývá rozměr holého konstatování skutečnosti) sejdou, nebudou chtít s panem prezidentem mluvit o ničem. Mají totiž v záloze připravené „červené karty“, které mu chtějí poslat. Neboť by byli nejraději, kdyby na Hradě nebyl. Takovéto jednání ovšem nemá s konverzací nic společné.

Patřím k těm, kteří kritizovali takzvanou přímou volbu prezidenta z mnoha hledisek. Jedním z nich bylo, že zákon neobsahoval nástroje k možné odvolatelnosti hlavy státu. Tehdy se ovšem věřilo, že na Hradě zasedne hlava pomazaná, která přece nemůže být nepomazaná, neboť tam bude sedět takřka z „vůle boží“.