Hlavně tu kravatu…

Přesto se raději budeme vyžívat ve vzrušených debatách na téma oblékání oceněných. Na jednu stranu máme adorovat vybraně oblékané umělce, kteří jsou schopni velebit banderovský kult nebo si vážit profesorů, kteří jsou schopni vystřihnout agitku hluboko za hranicí průměrného vkusu, na straně druhé nám vadí přebírání ceny v mikině.

Zůstáváme na povrchu. Přitom bychom mohli vést různé diskuse a polemiky s M. Zemanem. Mohli bychom se například pozastavit nad pojetím odvahy. Můžeme obdivovat jednorázové hrdinské činy, z nichž některé jsou zaplaceny cenou nejvyšší. Stejně tak ale za ocenění stojí odvaha dlouhodobá, odvaha vyžadující trochu té zbabělosti. Odvaha upozadit sebe a své ego pro rodinu, pro druhé. Tuto odvahu ocenil např. Yul Brynner (postava Chrise Adamse) ve filmu Sedm statečných, když poukázal na každodenní odvahu mexických vesničanů, kteří se nevzdávají a snaží se odolat sebevětší nepřízni.

Za diskusi by nepochybně stálo onálepkování všech, kteří v souvislosti s vojáky na zahraničních misích mluví o žoldnéřích (nespisovně žoldácích), jako špíny. Můžeme sice chápat prezidentův zápal pro hrdinství a obětování se (i jeho účast s rodinami padlých), to by nám ale nemělo bránit v přemýšlení, zda jsou motivem většiny bojovníků v těchto misích skutečně hlavně „vyšší ideály“ nebo zda tak hlavně řeší svou finanční situaci. A dále by nám to nemělo bránit se ptát, zda i ti, kteří jdou bojovat ve jménu „vyšších principů“, pomáhají situaci v dané oblasti zlepšit, nebo jestli ji (nechtěně) mohou naopak vyostřit.
M. Zemanovi nelze upřít snahu o pojmenování konkrétních hrdinů a o jejich ocenění. Při předávání ceny Nicholasovi Wintonovi byla hlava republiky očividně dojatá – a za zmínku stojí i její příslib, že in memoriam ocení významného československého interbrigadistu a lékaře, který pomáhal rozvoji zdravotnictví na Kubě a muže, jenž v Moskvě neodvolal to, v co věřil (Františka Kriegela).

Jakmile ale řekneme A, tedy že si interbrigadisté ze Španělské občanské války zaslouží náš obdiv, měli bychom dodat i B – totiž že i dnes se najdou jedinci (třeba i učitel), kteří jsou ochotni bojovat za demokratické ideály proti fašismu. Běda ale, pokud by tak činili na Ukrajině – tam máme totiž spojence i nepřátele tak nějak jasně ideově vymezeny – a boj proti fašistickým praporům není tím, co bychom chtěli slyšet, natož to oceňovat.