Posloucháme-li mainstreamová média a díváme-li se na ně, je nám předkládán určitý obraz. V případě ukrajinského konfliktu je záměrně přeskočena etapa, kdy mírumilovný odpor na náměstích přerostl v krvavý masakr. Kdy bylo stříleno do lidí, představitel země byl donucen k útěku a k moci se dostala nikým nevolená vláda, která začala podnikat zásadní rozhodnutí. Tato vláda hluboce rozdělila zemi a vedla k bezprostřední občanské válce.

Ano, část ukrajinského území bylo po referendu připojeno k Rusku. Bylo to ale území, které nebylo historickou integrální součástí Ukrajiny – a kde dnes neumírají civilisté – tak, jako se tomu děje na východě Ukrajiny.

Ukrajina v žádném případě nesměřuje k demokratizaci. Naopak – je svědkem omezování svobody slova, o hnědnutí její politické scény i společnosti již píší i západní renomovaná média, země je v ekonomickém rozkladu a nikomu se nechce do ní investovat s tím, že v ní tyto investice zmizí jako v černé díře.

Dokola je nám opakováno, že nejde o občanskou válku, ale že již více než rok ruské jednotky marně bojují s armádou, která je v rozkladu a verbuje stále mladší ročníky. Mimochodem, kdy začne kyjevská armáda povolávat do zbraně děti?

A zatímco oficiální kolovrátek mele tu svou o ruské agresi, mluví se – a nikoli šeptem – o vyzbrojení kyjevské armády (nemluvě o fašistických praporech, jakým je Azov). Odkud že to vane vítr? Ze západu. My tu válku s Ruskem (která stále neexistuje a v jejíž prospěch není možné sehnat jediný hmatatelný důkaz – kromě určité podpory lidem, kteří se odmítají podřídit vládě, jež u nich ztratila krvelačnou politikou veškerou legitimitu) zkrátka vyvoláme, kdyby na sůl nebylo.