Jinak samozřejmě systém funguje bezvadně, je ten nejlepší možný, díky němu žijeme všichni jako „prasata v žitě“ a pouze malost některých nám brání spasit svět. Školy nás vzdělávají, média vedou k pravdě, soudy soudí spravedlivě a ekonomické problémy v podstatě nemáme. Tak by se dala shrnout propaganda těch, kdo za jediný problém naší společnosti označují stávající hlavu státu.

Lhář Zeman v jinak pravdivém světě?

Například Tomáš Halík nemůže M. Zemanovi přijít na jméno: „Toho hlavního demagoga máme na prezidentském stolci. To je člověk, který se nestydí lhát“ (Viz ).

Už se ani nesnaží svá slova nějak dokládat. Spoléhá se na to, že informace, že „Zeman lže“, je společností obecně přijímána jako axiom. Něco, co zkrátka za všech okolností platí. Ostatní politiky potom pan Halík nejspíš považuje za vzor cti a pravdomluvnosti (a rytířem bude v jeho pojetí pravděpodobně sám „udatný“ Sobotka).  

Bohumil Kartous potom Halíkovi a jemu podobným sekunduje: „Blbá nálada v této společnosti rozhodně neskončila, naopak. Lidé jako Miloš Zeman ji dokázali proměnit v otevřený akt nenávisti. Gratulujeme, toho jediného, jste, Miloši, ve funkci prezidenta skutečně dosáhl a patří vám za to postavit pomník už za života, protože tohle by nemělo být zapomenuto“ (Viz ). Zato lidé jako pan Kalousek, pan Herman, pan Gazdík či pan Schwarzenberg by naši zemi nejspíše proměnili v „otevřený akt lásky“. Když už chtěl B. Kartous něco kritizovat, domnívám se, že měl hovořit o politickém systému jako celku.

To, co nám výše předkládá pan Kartous, není racionální rozbor. Jedná se o pouze iracionální, silně emocionálně zabarvený výkřik.