Michal Uhl však takto zjednodušeně svět nevidí. Tím se stal pro ostatní debatéry u stolu „podezřelým“.

Ti dále vedli svou o zřejmém vymezení „dobra“ a „zla“. Škoda jen, že nepřešli od obecných a vágních charakteristik ke konkrétním příkladům. Je něco divného ve státě českém, když po více než dvou desítkách let operují lidé, kteří aspirují na vedení ve vědeckých institucích či mají představovat nějaké vzory hodné následování (aspoň ve svých očích), s výkřiky typu, že komunismus se rovná fašismus či že dříve jsme svobodu neměli – a nyní ji máme.

Historik by měl být schopen rozebrat základy toho kterého „ismu“, jeho proměny v čase. Měl by se zabývat tím, o koho se ten který systém opírá a čí zájmy se snaží hájit. Nakolik se odlišuje od svého teoretického základu – a jakých různých forem během svého vývoje nabyl.

Michal Uhl si toliko dovolil poznamenat, že těch 40 let reálného socialismu, kterými si Československo prošlo, mělo svá padesátá léta a procesy, ale mělo i svá šedesátá léta, která se vyznačovala stoupající úrovní vzdělanosti a kulturnosti společnosti. Ano, pak nastoupila léta sedmdesátá, normalizační – a ta připravovala půdu pro další dění, které plynule navazovalo.

S Respektem bez respektu

Dne 12. 12. 2014 proběhla v Knihovně Václava Havla v Praze akce na téma: Debata s Respektem: Listopad 89, ÚSTR a spor o výklad dějin. Moderátorem večera se stal Tomáš Sacher. K jednomu stolu potom byli pozváni Monika MacDonagh-Pajerová, Adrian Portmann, Jaroslav Spurný, Michal Uhl.