Jenže pak otevřu Neviditelného psa a vidím, že téhož úkolu se zhostil Ondřej Neff natolik dobře (ZDE), že mohu dodat jen několik odstavců. Nemá smysl znovu vynalézat kolo, že? Tak tedy jen pár slov navíc.
Čistě technicky se neví (ZDE), jestli autorem výše zmíněného citátu je diplomat Talleyrand nebo šéf tajné policie Fouché. Sedělo by to k oběma. Podstata je ale ta samá: vladař s velkým egem udělal věc (ZDE), která z hlediska jeho dlouhodobých zájmů nedávala žádný smysl. Naprosto kontraproduktivní.
Tyhle scény se stanou součástí temného folklóru USA na další generace a kdykoliv někde nějaká lůza zapálí policejní stanici nebo vyrabuje obchodní centrum, pozdvihne se na levicové straně spektra zástup obhájců a bude křičet „ale vy to taky děláte!“ Ještě někdy v roce 2080 se s tím bude šermovat, právě proto, že to nebyla běžná událost. (Nikdo si z hlavy nezapamatuje všechny ty stovky příležitostí, kdy něco zapálila Antifa.) No, hlavně že se „šaman“, nezaměstnaný herec Jake Angeli (ZDE), měl možnost předvést. Pokud je ochoten přijmout české spirituální jméno, navrhoval bych Dutoň.
Leč toto není primárně problém šamana-Dutoně, ale odcházejícího prezidenta, který ty lidi umně popichoval. Dát protivníkovi do ruky tak skvělou zbraň je stupidita nejvyššího kalibru a zatím není ani jasné, jak si s tím republikánská strana poradí. Rozhodně se z takového konce mandátu bude těžce vzpamatovávat.
Událost také posloužila jako skvělá záminka k dalšímu mazání na sociálních sítích a k tomu, aby velké firmy „skříply“ konkurenční platformu Parler (ZDE), na kterou se v posledních dnech navalilo obrovské množství utečenců z jiných sociálních sítí. „Založ si vlastní platformu“ se začíná měnit v „založ si vlastní platformu a vlastní fabriku na smartphony a vlastní operační systém“ a v budoucnu to klidně může pokračovat k rozšířením typu „a taky vlastní platební systém a vlastní internet“.
Jsem upřímně zvědav, i když ne v tom kladném slova smyslu, kde tento závod skončí a zda nakonec budou opravdu existovat zcela paralelní systémy, na jedné straně ten korporátně naleštěný a selektivně korektní, na druhé straně divoký digitální samizdat, kam řada lidí „poleze“ jedině potají a kde nezanedbatelné procento diskutujících budou opravdoví šílenci, hlásající židovsko-zednářsko-pedofilní spiknutí za každým rohem. A jejichž výšplechty výborně poslouží k diskreditaci celé opozice.
Je to docela dystopická perspektiva; upřímně mi stačil covid a jeho efekty na úroveň veřejné debaty. Na jedné straně političtí idioti, kteří jsou schopni nařídit balení kafe do sáčku, na druhé straně neúnavní fanatici hlásající linii „Soros a Gates se chystají očipovat a sterilizovat podělané ovce v rouškách, béééé“. Denně dostanu aspoň jeden e-mail tohoto ražení a už mi lezou krkem. Neberu jim to, ale lezou mi krkem.
Malá jiskřička naděje: koordinovaný zásah vůči Parleru vzbudil v určité části populace znepokojení z toho, jak velkou moc dnes digitální obři mají a jak snadno mohou znemožnit růst případné konkurence. Jsou to čím dál viditelnější “úzká hrdla” internetové politiky.
Dokonce i v New York Times (ZDE) jako by měli pochybnosti o tom, jestli taková autokracie bude vždycky benevolentní, a rozhodnutí smazat Trumpův účet kritizoval na Twitteru i ruský opozičník Navalnyj. Na Navalného určitá část západní politické vrstvy dbá; budou mu naslouchat i teď, nebo mu vysvětlí, jak strašně se v tomto případě zmýlil?
(Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
