„Potřebujeme parlamentu dělného, parlamentu pracujícího, … znajícího potřeby zemí a národů a podle toho svou kontrolou vlády a svoji iniciativou podporující všekulturní vývoj. Potřebujeme parlamentu věcného, parlamentu vzdělaného. Demokracie znamená také pokrok a vzdělanost,“ napsal T. G. Masaryk v roce 1910.

Bez znalosti minulosti hrozí permanentní revoluce

Současná ekonomická globalizace a odklon od konceptu národních států příliš nepřispívají k rozvoji demokracie ve středoevropských státech, kde je veřejnost stále více politicky atomizovaná, politicky naivní, politické strany jsou příliš úzce zaměřené, poslanci jsou odborně a filosoficky nevzdělaní. Většina tisku v soukromých rukou nepřispívá k potřebné politické úrovni veřejnosti a různé zahraniční vlivy a tlaky přispívají spíše ke konfliktní atmosféře než ke stabilitě a efektivnímu rozvoji demokracie. V pozadí konceptu demokracie jsou hodnoty, které jsou do značné míry v konfliktu s hodnotami liberalismu a neoliberalismu a jejich cíli. Pokud nám záleží na rozvíjení demokracie, je nutné hledat cesty k nápravě intelektuálně i politicky. Z vývoje k demokratizaci od 18. století je zřejmé, že jeho součástí musí být hledání relevantního poučení z minulosti – filosofického, vývojového, hodnotového, ekonomického i sociálního. Zároveň je potřebné vědomé navazování na vše pozitivní, čeho bylo v těchto oblastech dosaženo. Jinak se vydáváme v nebezpečí, že budeme žít v nějaké permanentní revoluci, která pro pozitivní výsledky naší civilizace nemusí dopadnout dobře. Zvláště ekonomicky korporativní neoliberalismus obsahuje nebezpečné aspekty destruktivní jak k lidské a národní existenci, tak k přírodě.

Spravedlnost závazná i pro ty, kdo v demokracii nevěří

Zatímco výše popsaný proces byl vlivem osvícenství a Velké francouzské revoluce vlastní celé Evropě, rozdíly v síle, podobě a cílech tohoto procesu byly velmi výrazné a specifické pro každý národ, neboť jejich úroveň, podmínky jejich existence, jejich potřeby a možnosti rozvoje se velmi lišily. Společným aspektem tohoto procesu byla víra v možnost pokroku, ale ani ta nezahrnovala vždy víru v ideál demokracie, jehož základem je princip svobody, rovnosti a spravedlnosti. Cesty k těmto ideálům obsahují řadu nezastupitelných aspektů, jako je vzdělání, obecné přijetí humanitních a demokratických hodnot, určitou mravní a politickou úroveň lidí, vědomí, že bohatství země není nevyčerpatelné, efektivní kontrolu moci a v neposlední řadě schopnost lidí rozumět světu, ve kterém žijí. Důraz na spravedlnost a důstojný život všech by měl být obecně závazný, a to i pro ty, kteří v demokracii nevěří a tím podemílají nejcennější aspekty naší civilizace a její budoucnost. Hlavní realistickou cestou k obecnému sdílení demokratických a humanitních hodnot je důkladné vzdělání, všeobecné i odborné, obsahující morální a humanitní principy, a fungující demokratické instituce.