Před pěti lety se mediální analytici předháněli v temných vizích jejich absolutního soumraku, s tím, že noviny jsou úpadkové médium na pokraji krachu, které už vlastně nikdo nechce a nikoho nezajímá, vyjma poslední hrstky staromilských předplatitelů.

V éře globálních informačních technologií přece na celé čáře vyhrávají zpravodajské servery, a kdo chce, může být na všech možných informačních kanálech napíchnut de facto online. Ne, že by na tom nebyl kus pravdy - co se dostupnosti informací týče, žijeme v době totální otevřenosti kanálů z celého světa.

Tištěné noviny ale přesto začínají znovu nabývat na významu, ovšem nikoliv kvůli zvětšujícímu se počtu jejich abonentů. Začínají být opět přitažlivé a sexy z jiných důvodů: ukázalo se totiž, že jejich role coby ústředního opinion makera neboli tvůrce veřejného mínění byla v poslední době značně podceňována.

Už ve 30. letech minulého století přitom proslulý mediální analytik Walter Lippman upozorňoval, že právě noviny mají na veřejné mínění kruciální dopad: nabízejí témata a my coby čtenáři si podle nich věci nejprve určíme, pak definujeme, poté je uvidíme a následně jim i uvěříme.