Vždy jsem měla za to, že do všech těchto tří věcí je každému asi tolik, co bábě Dymákové odvedle do obsahu vašich erotických snů. Musím ale připustit, že doba se mění a množná jsem příliš konzervativní. V západní Evropě a v Americe je poměrně běžné, že před volbami se novináři dotazují celebrit, koho hodlají volit, a jejich preference jsou pak detailně propírány. Tabu týkající se výše příjmů možná zase bude brzy rozmetáno Evropskou unií, která doporučuje zveřejňování příjmů – prý za účelem narovnání diskriminace. A neslušné otázky týkající se (ne)víry se dost možná coby důsledek hutné imigrace stanou zářezem v občanském průkazu, podobně jako třeba vaše rodné číslo. Ne že by se mi takový svět líbil. Ale musím přiznat, že k němu není daleko.

A ačkoliv jsem v jistých ohledech dost přímočará, v jiných jsem zase poměrně konzervativní, a tak – dokud tu možnost ještě mám – nehodlám nikde veřejně vyřvávat, koho volím. (Stejně to každý, kdo mě trochu líp zná, odhadne celkem snadno.) Nicméně i ten, kdo mě zase tak dobře nezná, jen možná četl pár mých úvah a nesedí si zrovna na vedení, patrně nemá velký problém rozpoznat, že levice to nejspíš nebude. Dobře tedy, přiznávám alespoň, že pravice je mi bližší než holub na střeše. No dobře, ale tím se současně také přiřazuji ke skupině lidí, kteří si jistě už mnohokrát v posledních letech povzdechli: Existuje vůbec ještě v ČR nějaká pravice?

Povrchní odpověď zní, že samozřejmě. Že pravicových stran je u nás skoro tolik, co invazivních hnědých slimáků na vaší zahradě. Jenomže je tomu opravdu tak?

Vezměme si na pomoc jednoduchý test. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve svém posledním stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2015 uvedl, že daňový systém v ČR je příliš složitý a náklady na plnění daňových povinností jsou příliš vysoké. Když si to přeložíme: Vlastně jde o to, že příliš velká část peněz je v ekonomice přerozdělována a hlavně se „ztrácí cestou“, protože je vyplýtvána na neproduktivní nařízení-pro-nařízení. Podle NKÚ „zjednodušení daňového systému a nastavení jednoduché komunikace s úřady může být účinnějším nástrojem k lepšímu výběru daní než přísné daňové kontroly a nová represivní opatření“. Ekonomovi nezbývá než tleskat. A co víc - těžko budeme hledat lepší téma pro pravicovou stranu. Pravice je přeci (zjednodušeně řečeno) o co nejmenším přerozdělování peněz ve společnosti. Jak si tedy v tomto jednoduchém testu budou české „pravicové“ strany stát?