Soudě podle reakcí na různých sociálních sítích nebo v diskuzích ve veřejném prostoru, EET má minimálně tolik zanícených zastánců jako odpůrců. Zatímco ti první si nenechají vymluvit, že EET je dobře šitý bič na všechny šizuňky a bídáky, co dosud neplatili daně, ti druzí zase nenechají na EET niť suchou a jde pro ně jen o státní šikanu.

Ale nechme teď pro chvíli stranou samotnou existenci EET jako takovou. EET má totiž kromě samotné své existence ještě další notně kontroverzní stránku.

Podstatou EET krom jiného je, že za každou obdrženou tržbu musí podnik zákazníkovi vystavit účtenku. No jo, ale jak ho k tomu donutit? Vždyť známou věcí je, že kde není žalobce, tam není ani soudce. Ovšem náš milý stát si i zde poradil bravurně. Bez rozpaků si vzpomněl na už skoro zapomenutý národní sport dob nedávných označovaný jako bonzáctví. Na zpravodajských serverech, které se snaží o dojem jakési noblesy, se tento sport občas také nazývá samoregulace. Účastník takového sportu se pak lidově nazývá bonzák, oficiální název by mohl znít třeba „uvědomělý zákazník provozovny podléhající EET, která nevystavila účtenku“.

Zkrátka a dobře, zatouží-li zákazník svého hospodského nabonzovat, není nic snazšího než vyplnit jednoduchý online formulář na portálu Finanční správy, vepsat do něj pár údajů jako DIČ, adresa či třeba detaily o tržbě, a kliknout na tlačítko NAHLÁSIT. A co je na tom nejlepší, formulář lze na Finanční správu odeslat úplně anonymně. Staronový sport se podle všeho velice rychle ujal. Podle agenturních zpráv za prvních pět dnů fungování EET se do něj zapojilo už více než 150 bonzáků.