Tak třeba taková pohádka O Červené Karkulce. Nejprve detailně popisuje sežrání dvou osob a pak kuchání zvířete zaživa. Anebo ten děs o Jeníčkovi a Mařence. Přece jen upálit babičku je docela maso. Pak tu máme druhou kategorii pohádek, takzvané pohádky ze života. To třeba když Dorota Máchalová utancuje zamilovaného muže k smrti, aby zdědila jeho majetek. Ovšem jako nejpopulárnější bych dneska viděla pohádky, kterým bychom mohli říkat naivní nebo socialistické. To jsou ty, kde hlavní hrdina dostane něco za nic. Například slepička uprosí mráček, aby zapršel, nebo sluníčko pomůže Kaťě a Škubánkovi jen pro jejich pěkná kukadla. Anebo ta, kterou nám tenhle týden vykládal šéf Evropské Komise Jean Claude Juncker.

Pan Juncker představil pohádku, kterak EU dá 16 miliard eur, Evropská investiční banka dá 5 miliard eur a z těchto 21 miliard vznikne Evropský strategický fond na povzbuzení investic a nastartování dlouhodobého růstu. A teď pozor, přichází kouzlo. Těchto 21 miliard bude použito jako záruky pro soukromý sektor, který díky tomu bude investovat 315 miliard. Z toho 240 budou prý dlouhodobé investice a 75 miliard půjde malým a středně velkým podnikům. Podle šéfa komise Junckera je fond ambiciózní, ale realistický plán. Podle mě to je, realisticky souzeno, ambiciózní blbost.

Tak si to vezměme kousek po kousku. Předně: Proč by někdo z malých záruk měl dělat obří investice?