Německý parlament do toho po letech diskusí praštil a schválil kvóty pro ženy: Ve vedení velkých německých firem jich od roku 2016 bude muset být aspoň 30 %. Týká se to představenstev, dozorčích rad, státní správy… a pokud by se „náhodou“ vhodnou kandidátku nepodařilo najít, její křeslo musí zůstat neobsazené.

Kvóty se jako infekce šíří Evropou

Přitom zákon přichází v okamžiku, kdy podíl žen na nejvyšších místech v německých firmách setrvale roste. Zatímco ještě v roce 2010 byly ve vedení firem, které jsou obchodované na frankfurtské burze a podílejí se na akciovém indexu DAX, jen tři ženy, dnes je to sedmnáct. A podíl žen v dozorčích radách těchto společností se pohybuje kolem 15 %. Podniky, které jsou považovány za „středně velké“, si musí samy svou vnitřní směrnicí podíl žen ve svém vedení určit, ale musí to být víc než dnes.

Možná by někdo mohl říct, že bych měla být ráda: Jsem přeci žena. Nový německý zákon má šanci šířit se jako infekce celou Evropou, tedy i k nám. Faktem ale je, že mě zákon děsí.

Kvóty pro ženy jsou dehonestující. Říkají vlastně mezi řádky, že ženy jsou neschopné se samy prosadit, a proto jim musí být pomoženo z titulu moci úřední. Se vší odpovědností prohlašuji, že s diskriminací kvůli svému pohlaví jsem se za celý život setkala jen jedinkrát. Tehdy jsem pracovala v ČSOB. V sousedním oddělení hledali posilu a já teoreticky uvažovala o změně patra. Když jsem s šéfovou oddělení promluvila, zatvářila se na mě, jako by právě žvýkala citron, a sdělila mi, že na jejich oddělení jsou jen samé ženské a teď už chtějí chlapa.