A hlavně: Co znamená pro nás. Pro turisty, i pro pecky sedící doma a pozorující Řecko jen uctivě zpovzdálí. Tak tedy tady jsou hlavní otázky a odpovědi:

V čem je podstata řeckého bankrotu?

Kdyby to nebylo smutné, bylo by komické, jak stát v podobě všelijakých státních orgánů neustále varuje před vytloukáním půjčky půjčkou zejména u spotřebitelských úvěrů. Stále nás straší, že kdo splácí dluh dluhem, propadá se nutně do zadlužení stále hlouběji a nakonec prý skončí v náručí lichvy. Nu, stát se rozhodl jít nám příkladem, jak se to dělat nemá. Protože státní dluhopis ve své podstatě vlastně není nic jiného než spotřebitelská půjčka státu. Problém nastává v okamžiku, kdy už dál nejde vytloukat dluh dluhem, protože se už nenajde nikdo další, kdo by dlužníkovi další klín půjčil, jelikož mu už nikdo nevěří. Jakkoliv se toto může zdát být příliš básnický popis, je to vlastně nejpřesnější možný popis současné řecké situace. Pochopení této podstaty se mnohdy ztrácí v nánosu odborných termínů tak často v souvislosti s Řeckem používaných. A proč začalo Řecko vytloukat dluh dluhem a proč mu už nikdo nevěří, zmíníme ještě později.

Ačkoliv si Řecko za svou situaci jistě hodně může samo, do značné míry za ni ale také mohou jeho mezinárodní věřitelé. Ti se bohužel dopustili ukázkového morálního hazardu: Nechali se slyšet, že je pro ně nepřijatelné, aby Řecko padlo. Tím vlastně jinými slovy Řecku slíbili, že jej za všech okolností podrží. A tím mu poskytli jakýsi pocit bezpečí. Řecko se cítilo jako s pojistkou v zádech. A protože bylo pojištěno, chovalo se jinak, než by se bývalo chovalo, kdyby jej okolí nechalo ve štychu. Tedy – mnohem víc se svými veřejnými financemi hazardovalo.

Co je to bankrot?