Ovšem jen do okamžiku, než bylo Čechům řečeno, že tentokrát dostane Řecko překlenovací úvěr z fondu EFSM, což znamená, že i Češi za něj budou ručit. A jelikož je veřejným tajemstvím, že Řecko patrně své dluhy nesplatí, záruky se stanou darem. Jde sice ve srovnání s celkovou částkou přislíbenou Řecku jen o směšné drobné, ale mnozí Češi, kteří doposud řecké drama sledovali jenom coby napínavou televizní detektivku, najednou vyskočili jako čertíci z krabičky. Jako by najednou i těm, kteří doposud nechápali, že řecká věc se týká celé Evropy, došlo, proč před pár lety kvůli Řecku padla slovenská vláda. A přitom nutno znovu zdůraznit: Česká záruka neboli pomoc je směšně nízká - kdybychom byli v eurozóně, byla by mnohem větší.

Vzpomínáte na přelom roku 2011-12, kdy byla veřejnost rozdělena na dva znesvářené tábory? Jablkem sváru byla otázka: „Půjčit MMF na záchranu Řecka, nebo nepůjčit?“ Argumentovala jsem tehdy, že to, že žádná země v poslední době nezbankrotovala, neznamená, že zbankrotovat nemůže. A že Řecko nejspíš nejen zbankrotuje, ale asi taky odejde z eurozóny. Ale dopadlo to docela jinak. Pamatujete, kteří politici tvrdili, že půjčit MMF je naprosto bezpečné, že žádná země si nelajsne úvěr MMF nesplatit, takže o své peníze nemůžeme přijít? No – tak Řecko si to lajsnulo. Tehdy dokonce byli i politici – vzpomínáte kteří? – kteří tvrdili, že bychom měli Řecku půjčit napřímo, nikoliv jen oklikou přes MMF, protože by to bylo vysoce výnosné a současně bezrizikové. Rozdíl mezi dobou před 5 lety a dnes je jediný: Řecko je stále stejnou černou dírou, která své půjčky nevrátí, akorát dnes to už víme. A znovu je to úplně jedno. Protože o tom, zda české záruky a posléze i peníze do Řecka půjdou, nerozhodujeme my. Bude rozhodnuto bez nás. To je princip rozhodování EU.

Že by EU mělo zajímat, co si lidé myslí…? Ale vždyť v případě řeckého dramatu se názorem lidu opovrhuje na všech frontách! Začalo to už tím, že řecká vláda si vymyslela referendum a chtěla, aby v něm řecký lid odmítl navrhované reformy. Lid je odmítl. A tak vláda vyjednala ještě ostřejší reformy, než byly původně navržené. Názor řeckého lidu byl ignorován. Kdyby se uskutečnilo referendum v ČR nebo v Británii o tom, zda máme Řecku půjčit, vsadím boty, že lid by byl proti. A jestli mohli Řekové hlasovat o tom, zda chtějí přijmout půjčku, bylo by stejně logické hlasovat o tom, zda my jim chceme poskytnout půjčku. Ale referendum ve věřitelských zemích není možné. Názor lidu je opět ignorován. Když ovšem voliči všech zemí dostávají něco jiného, než si přejí, je to ignorování demokracie.

Často máme sklon hledat viníka. Jenomže tady neexistuje jeden jediný viník. Přesněji řečeno… nelze ukázat prstem na jednu osobu. Tak třeba:

- Marxistická Syriza během půl roku tolik zhoršila situace Řecka podvodným tvrzením voličům, že je možné utrácet, aniž by byly k dispozici zdroje, že bylo anulováno všechno předešlé úsilí o záchranu Řecka.

- Řecká vláda dojednala s věřiteli tak děsivé podmínky, že mi připomínají kolonialismus. Suverénní řecký stát dopustil, aby někdo cizí kontroloval jeho legislativu a majetek. Řekové dostanou vlastně koloniálního správce, který bude dohlížet, zda skutečně plní, co slíbili, a zda dostatečně rychle rozprodávají svůj majetek.