Pěkné, líbivé. Pro někoho dokonce možná i chytré tvrzení.„Když nemůžeš zvýšit mzdy, tak nepodnikej!“ říká vlastně člověk, který sám nikdy nepodnikal, protože se od roku 1990 živí politikou. Neví sice, o čem mluví, ale radit a hanět umí. Obor, který studoval, se oficiálně jmenoval marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie. Je vidno, že po sobě zanechal stopy.
Tak tedy pan Zaorálek (zcela správně) tvrdí, že naše ekonomika dosahuje téměř 70% výkonu té německé, ale současně naše mzdy jsou třetinové. Jenomže kdo za to může? Podnikatelé? Marxistické uvažování je takové, že zaměstnanci vytvářejí takzvanou „nadhodnotu“, a tu jim ukradnou zaměstnavatelé, tudíž je třeba ošklivé podnikatele držet pod krkem. Tímhle způsobem pan Zaorálek evidentně uvažovat umí, protože podnikatele, kteří neplatí (podle něj) „slušnou mzdu“, označil za darebáky. Nemá to moc daleko k dnes již provařené hlášce jiného sociálně demokratického politika, který označil podnikatele za parazity na zaměstnancích. I tohle tvrzení bylo dostatečně výživné a odsuzující.
Jenomže co je to „slušná mzda“? Pro každého něco jiného. Slušná mzda je v každém jednotlivém případě taková mzda, za kterou je zaměstnavatel ochoten zaplatit člověka, a současně za kterou je zaměstnanec ochoten pracovat. Za to, že zaměstnanec i zaměstnavatel se nakonec shodnou na mzdě nízké, může řada vlivů. Dala by se o nich napsat celá kniha. Především to je však struktura domácí ekonomiky.
Kdybychom v Česku měli jednoho chemika vedle druhého, měli špičkový výzkum či vyráběli inovativní léky jako ve Švýcarsku, mohli bychom mít mzdy jako ve Švýcarsku. Jenomže my moc výzkumu nemáme, nemáme ani moc nositelů Nobelovy ceny a nemáme ani jednu školu, která by patřila mezi sto nejlepších na světě. Zato máme slušnou řádku poměrně primitivních provozů, páteří naší ekonomiky je zpracovatelský průmysl a stále větší prostor získávají sklady a montovny.
To se potom projevuje napříč celým trhem práce. Ani vrcholoví manažeři nejsou v průměru tak dobře hodnoceni jako jejich kolegové v zahraničí. Čeští manažeři totiž obvykle v rámci globálních holdingů nejsou na vrcholu. Skutečné centrály v ČR často vůbec nemáme. Nejvyšší vedení je v Německu či Rakousku.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV




