Dokonalou ukázkou nám budiž zbrusu nový bruselský nápad.

Sotva najdete někoho, kdo by řekl, že je špatné, když spolu státy spolupracují. Sotva také někdo bude proti tomu, aby si mohl bez víz a hraničních kontrol zajet nakoupit za hranice. Nebo aby si mohl za hranicemi založit firmu. Takže asi nikdo rozumný není proti integraci. Jenomže… není integrace jako integrace.

Vy narození před rokem 1989: Pamatujete si, jak jsme všechny holky musely mít na tělocvik modré kalhotky a kluci červené trenýrky? Nebyla to kolosální pitomost? Byla! Měla nás jenom postavit do lajny a ukázat, jak jsme údajně všichni stejné stádo poslušných sou-druhů. (Lezlo mi to krkem natolik, že jsem vždycky měla nachystanou nějakou výmluvu, jak se z tělocviku ulít.)

A z nějakého ne úplně jasného důvodu se dnes leckdo domnívá, že výraz „integrace“ znamená, že „vše bude stejné“. Uniformní. Stádní. A tenhle nepochopitelný dojem se šíří jako infekce všude kolem. A teď přichází i do bankovnictví.