Nu, což o to, střet se státní mocí jsme si prožili na vlastní kůži v osmdesátých letech, a i proto mé srdce bude vždy bít pro evropsky orientované síly a nikoli pro ty promoskevské. Nicméně o podstatě dění na Ukrajině jsem věděl jen ze sdělovacích prostředků a proto jsem si – na rozdíl od mnoha jiných, patrně zasvěcenějších kolegů – o něm netroufal mluvit. Neměl jsem dost informací na to, abych do veřejného prostoru vypouštěl zasvěcené úvahy.
Otázkou je, zda je apriorní podpora demonstrantům jen výraz – pro mě velmi pochopitelné – ostražitosti vůči všemu, co smrdí Moskvou, či zda spíše nejde o jakýsi podvědomý pocit „demonstranti v ulicích jsou vrcholem demokracie“. Nestala se náhodou z Majdanu bájná bytost, na kterou se pochopitelně novináři u naděje senzace slétají jako vosy na med, a která pak smí rozstřelit smlouvu složitě vypracovanou oběma zúčastněnými stranami za účasti klíčových ministrů zahraničí? Ale dost, opravdu nechci mluvit o Ukrajině, nevím, a obdivuji ty, kteří ví…
Chci se obecně zamyslet nad demonstracemi či revoltami za řekněme posledních dvacet třicet let a nad mainstreamovými komentáři k nim. Dojdeme k celkem překvapivému závěru: demonstranti jsou ti hodní už tak nějak z definice. Tu a tam se malinko vymknou nějaká ta řádění nezaměstnaného muslimského dorostu na předměstích Paříže či Marseille, ale i tam je vždy médii i v intelektuálních debatách primárně zdvižen varovný prst, co že to ta vládnoucí moc dělá za chyby, že se lidi vydají do ulic.
Kdy byly naposledy široce chváleny vládní síly, že potlačily pouliční nepokoje? Věru nevzpomínám… (Mimochodem, jeden z důvodů, proč jsme si vybudovali demokracii a proč platíme daně, je právě skutečnost, že nám nějací násilníci nebudou blokovat dopravu, zapalovat auta či rabovat obchody.) Možná ještě tak u těch demonstrací jasně „nepřizpůsobivých“, a teď nemám na mysli Romy, ale naopak ty nepřizpůsobivé mediální logice, tedy spíše skiny či nácky.
Nekarikuji, jen se snažím postihnout jistý rys naší postmoderní demokracie. Z nějakého zvláštního důvodu jsou lidé v ulicích a priori „ti hodní“, státní moc, která se snaží potlačit nepokoje, je „ta zlá“. A je třeba aktivně dokazovat, že demonstranti páchají škody na veřejném majetku, zapalují auta, rabují obchody, útočí na policisty atd., aby se krůček po krůčku začalo „veřejné mínění“ přiklánět na stranu pořádkových sil.
Osobně jsem se zúčastnil drasticky rozháněných demonstrací proti otevřeně zločineckému režimu, takže jsem poslední, kdo by tvrdil, že nemohou být oprávněné. Pokojné demonstrace a bolševické masakrování jejich účastníků jsou jedna věc, agresivní bojůvky v ulicích demokratického státu druhá. Ty totiž nemusí být vrcholem ledovce strachem frustrovaných občanů, ale nakrásně jen násilníky či dokonce placenými komparsisty. Pozor na apriorní soudy. Proto mě ono hluboce zakotvené paradigma, že když už vyjde pár tisíc lidí do ulic, nepochybně pro to mají důvod a je třeba se ptát, kde stát udělal chybu, trochu děsí.
Určitě ne každá revoluce je zlo, to my víme nejlépe, ale dejme si pozor, abychom opět nenaskočili na komunistickou demagogii, že každá revoluce je dobro. Kdyby Kerenský v roce 1917 našel odvahu – mocenské prostředky k tomu měl – postavit pár Německem placených vlastizrádců ke zdi, určitě by tím zachránil Rusko i svět před bolševickou hrůzovládou a hekatombami mrtvých.
Ne, každá revoluce nepřináší dobro. Občas je třeba nějakou potlačit, jak známe z dějin, od byzantské Theodory až po chilského Pinocheta, a tím zabránit většímu zlu. Mějme to prosím na paměti.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pravybreh.cz
