Pořád ještě se bavíme o dvou ministrech z pěti, kteří museli být odvoláni. Což je v necelé třetině volebního období poměrně nelichotivá bilance samo o sobě. Co je však nejvíce zarážející, že se jedná o proklamované „odborníky“, jež „nejsou politici“, ale „makají“.

Standardní politická strana dává na posty ministrů především politiky, kteří si už prošli ohněm ve volbách, stranických i celostátních. Každý ministr je především politikem, členem vlády, kde dělá politická rozhodnutí. To je jeho absolutně primární úkol. Jestliže vedle této činnosti vyjde najevo, že navzdory jeho politickému renomé, náměstkům, státním tajemníkům, poradcům a celému úřadu se mu rezort rozpadá, jestliže prostě neprokáže i jisté manažerské dovednosti, vymění se a jde se dál. To se stává.

ANO tuto zaběhanou politickou praxi okázale poslala k šípku. Stát se má řídit jako firma, ministr nemá dělat politiku (povšimněme si, kolik ministrů je místopředsedy onoho hnutí), ve vládě má hlasovat s předsedou. Jeho očividně jediným posláním je kvalifikovaně řídit ministerstvo. S tím byli ministři vybíráni, a to zcela podle libovůle předsedy, nesvázaného žádnými stranickými ohledy, na rozdíl od standardních stran (Praha si zaslouží ministra, aspoň jeden ministr z Moravy atd. atp.). Přesto je výsledek takový, jaký je. Kde se stala chyba?