Každý týden si nechávala posílat kazety s veškerým zpravodajstvím, které srbské televize za poslední dny odvysílaly. Reportáže kolegů si všechny detailně prohlédla a stavěla obrázky do kontrastu. Dělala to s citem pro věc a sestřihy byly mimořádně vtipné, někdy s jistou hořkostí.
Do noty autorce samozřejmě hráli i politici, kteří se na Balkáně občas vyjadřují poněkud jadrně, zesměšňují se navzájem a poskytují pro daný žánr skvělý materiál. Mezi sestřihy si pak novinářka zvala hosty z politiky, z byznysu a ze společnosti. Nepříjemnost a přímost otázek Olji Bečkovič byly známé po celém Srbsku.
A najednou se zjistilo, že pořad má na původním kanále skončit a odsunout do zpravodajského proudu, tedy stranou hlavní pozornosti. Olju Bečkovič to pobouřilo, před sídlem televize B92 se dokonce trochu manifestovalo. Všichni přitom tušili, že jsou už pryč ty doby, kdy B92 začínalo jako protirežimní rádio, každá nezávislá reportáž byla hrdinským činem redaktorů, kdy režim stanici šikanoval, pokutoval a vypínal jí vysílače.
Televize totiž změnila vlastníka už dřív a postupně musela publicistiku redukovat. Dříve B92 těžilo z podpory západních zemí a nadnárodních nadací. Teď je z ní komerční stanice, podobná těm, které známe i u nás. Za Miloševiče bylo v Jugoslávii médií víc, která nešla na ruku režimu, ať už audiovizuálních nebo tištěných. Ale B92, to byl symbol.
Teď se majitelé definitivně rozhodli, že když se změnil obsah, změní se i značka. Bude se jmenovat OTV. Novináři, kteří ještě ve staré B92 pracovali, se na to koukají rozpačitě. Někteří tvrdí, že bylo třeba si to přiznat dřív a uvést nové jméno dávno. Další kolegové krčí rameny a uznávají, vlastník má na něco takového právo.
Další novinář odevzdaně říká, že to, co vysílá B92 dnes, už mu stejně nic neříká, ale že té značky bude škoda, když ji léta budovali. Jeden ze zakladatelů tehdejší televize dokonce inicioval petici, kterou se změny jména přímo dožaduje. Chce, aby B92 lidi znali jen takovou, jaká byla dřív a ne jako komerční masovou televizi plnou reklam a seriálů.
Některé noviny tak napsaly, že nadešel konec jedné epochy. Ono je to dobře i špatně zároveň. B92 byla značkou pro špičkovou žurnalistiku. Česká mediální scéna by se od kolegů z B92 mohla hodně učit. Byla dokonce doba, kdy se bez přehánění dalo říct, že B92 z pohledu společenského plnila funkci veřejnoprávní stanice, zatímco státní rozhlas a televize byly z velké části programu hlásná trouba.
Na druhou stranu je dobře, že Srbsko už nepotřebuje stanici, která musí bojovat o svobodu slova, bát se všelijakých sankcí a strachovat se o bezpečnost svých novinářů. Společenský i politický standard Srbska se zvedá a epocha nedemokratického Miloševičova režimu je pryč. To je jedině dobře.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
