Každý týden si nechávala posílat kazety s veškerým zpravodajstvím, které srbské televize za poslední dny odvysílaly. Reportáže kolegů si všechny detailně prohlédla a stavěla obrázky do kontrastu. Dělala to s citem pro věc a sestřihy byly mimořádně vtipné, někdy s jistou hořkostí.

Do noty autorce samozřejmě hráli i politici, kteří se na Balkáně občas vyjadřují poněkud jadrně, zesměšňují se navzájem a poskytují pro daný žánr skvělý materiál. Mezi sestřihy si pak novinářka zvala hosty z politiky, z byznysu a ze společnosti. Nepříjemnost a přímost otázek Olji Bečkovič byly známé po celém Srbsku.

A najednou se zjistilo, že pořad má na původním kanále skončit a odsunout do zpravodajského proudu, tedy stranou hlavní pozornosti. Olju Bečkovič to pobouřilo, před sídlem televize B92 se dokonce trochu manifestovalo. Všichni přitom tušili, že jsou už pryč ty doby, kdy B92 začínalo jako protirežimní rádio, každá nezávislá reportáž byla hrdinským činem redaktorů, kdy režim stanici šikanoval, pokutoval a vypínal jí vysílače.