Právní základ měly obě strany pro svou žalobu stejný. Chorvatsko poukazovalo mimo jiné na útoky Jugoslávské lidové armády na východochorvatské město Vukovar v roce 1991. Obrázky z té doby jsou skutečně hrůzné.

Z města skoro nic nezbylo, mnoho lidí přišlo o život a mnoho se jich muselo dát na útěk. Jugoslávská armáda a srbské síly v Chorvatsku páchaly v první polovině 90. let velké zlo. A nejenom ve Vukovaru. Ale přesně podle očekávání zločiny soud neshledal jako genocidu.

Srbsko z toho přesto vyšlo poměrně špatně: soud uvedl, že útoky skutečně mířily proti chráněné skupině obyvatel, s cílem je vyhnat. Porota počtem hlasů 15 proti dvěma však v tom všem neviděla naplnění podstaty genocidy. Muselo by být prokázáno, že se Jugoslávie pokoušela Chorvaty fyzicky zlikvidovat.

Na nelibost v Chorvatsku pak narazilo ustanovení soudu, že těžké zločiny z roku 1991 se Srbsku tak jako tak nedají přičíst jako genocida, protože Jugoslávie podepsala Konvenci proti genocidě až o rok později.

Reakce Chorvatů z Vukovaru tak jsou jednoznačné: tvrdí, že spravedlnost je opět obešla. Oficiální reakce také není pozitivní, Záhřeb ale rozsudek bude respektovat.