Nahlas řekl to, co je všeobecně známo již od dob snahy o prosazení Evropské ústavy, které skončilo fiaskem a to díky Ne v lidovém hlasování ve Francii a Nizozemí. Po té skončila ratifikace Smlouvy o evropské ústavě. Po té, po několika letech Evropská unie přišla s Lisabonskou smlouvou, což je de facto předtím smetená Evropská ústava a o té se již v referendech nesmělo rozhodovat, s výjimkou Irska. Elity se prostě rozhodly, že budou ignorovat názor lidu, přestože se zájmem lidu ohání.

Nicméně, Irové v referendu Lisabonskou smlouvu odmítli a dali v referendu najevo, že odmítají odevzdání pravomocí svého parlamentu do rukou Evropské komise a Evropského parlamentu. Po sérii nátlaku a výhružek museli Irové složit reparát. Na podruhé byla Lisabonská smlouva schválena. Demokracie dle EU v praxi. Hlasovat se bude tak dlouho, až bude správný výsledek. Při druhém referendu málokdo pochyboval, že v případě dalšího irského ne, bude třetí hlasování. Třeba za cenu kosmetických ústupků, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Že přijetím Lisabonské smlouvy skončil vliv státu na ovlivnění chodu EU, se ukázalo při hlasování o kvótách na přijetí uprchlíků, nebo ekonomických migrantů z Blízkého východu. Stačí naprostá většina, určená podle klíče vycházejícího z Lisabonské smlouvy a provádějících předpisů.