Byl říjnový slunečný den a teplota teplota se pohybovala kolem 15 stupňů. Hned při vystoupení z metra nás zaujal „uprchlík ze Sýrie“, který seděl na lavičce s mobilem v pantoflích bez ponožek a hovořil jakýmsi neznámým jazykem po telefonu… (pro ty, co nepostřehli uměleckou metaforu dodávám, že se jednalo o černocha černého jako bota a v Sýrii žádní černoší nežijí..) Zjevně přibyl do Prahy teprve nedávno a zatím se obléká a chová, tak jak byl zvyklý doma v Africe… (Pokud jezdíte v zimě pravidelně na delší dovolené za teplem tak mi asi potvrdíte, že prvních pár dnů po návratu je člověk ještě tak „nadopován“ sluneční energii, že si v i zimě stále připadá jako v tropech…..) Nasedáme do tramvaje a asi po třech zastávkách se na Žižkově hrne do tramvaje skupina černochů (pardon uprchlíků ze Sýrie), opět podle chování a oblečení zjevně v Evropě dlouho nejsou… to vše prosím pouze během 10 minutové jízdy tramvají…

O víkendu se jdeme s rodinou projít do centra Prahy a nestačíme se divit. Centrum je de facto okupováno podivnými mladíky zjevně muslimského vyznání, kteří zevlují na rozích Václaváku, či Staroměstského náměstí. (tam nám jeden dokonce nabízí pouliční směnu peněz, se slovy „change money good“ asi soudí, že jsme turisté…)