Ač jsem laik, v roce 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15. listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19. února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.

Od té doby se v justici ledacos změnilo, mimo jiné proto vyšel ústavní nález, jehož vydání jsem tehdy podporoval. Přesto při dnešním čtení prastarého textu mí místy přeběhl mráz po zádech. Pochybnosti na adresu soudců bych mohl uplatnit i dnes, a to nikoli již tolik proti soudcům a státním zástupcům, ale bezpochyby proti některým politikům a představitelům veřejné moci, a to zejména kvůli jejich postojům k podpoře barbarsky napadené Ukrajiny.

Předesílám, že s některými sympatizanty agresora (otevřenými nebo skrytými) nemohu souhlasit v důsledku generačního odstupu. Prožil jsem dvě okupace, přičemž i ta německá, která poznamenala mé dětství, pod vlivem různých zážitků a rozhovorů v rodině a pozdějšího nekomunistického politického vzdělání zcela určitě ovlivňuje mé vnímání světa. Vědomí, že zábor Sudet a pozdější rozbití mé vlasti a okupace dnešního území České republiky nezastavily šílence Hitlera, mě vede k obavám, že porážka Ukrajiny nezastaví rozpínavost Ruska, řízeného Vladimírem Putinem.