Návštěva přátel v Mnichově začátkem února. Parkujeme na periferii a jedeme do centra U –Bahnem. Ve vagóně je naprostá převaha nebarevných asi tak 40 ku 5. Úplně stejná situace je v centru města kolem Marianplatz. Všude imigrantské restaurace a kolem nich hloučky nepřátelsky se tvářícich imigrantů.

Do toho skupiny cikánských žebráků. Máme pocit, že nejsme v Německu, ale někde na předměstí Kábulu, nebo Bagdádu, nebo možná Bukurešti. Turisté skoro žádní, stejně jako žádní místní. Ve vzduchu je cítit podivné napětí, které člověk zažije třeba při návštěvě předměstí Johannesburgu, či v Nairobi. Když si sedáme do místní restaurace a žádáme pivo a místní specialitu buřty se zelím, tak je z nás personál zjevně zaskočen. Pivo sice ještě mají, ale párky z vepřového již ne. Okolo totiž sedí pouze imigrantské rodiny tedy tmaví muži a ošátkované ženy a pijí nealko. Jen nás ještě personál upozorní, abychom si dávali pozor na osobní věci. ..prý se tu teď dost krade…V místních SZ se záhy dočítám, že prý kriminalita imigrantů výrazně klesla. Nechápu, jak je to možné. Na ulici vidím něco zcela jiného…

Večer s přáteli na rodinné sešlosti otevřu téma imigrace. Nikdo o tom nechce mluvit, zjevně se bojí. Všichni používají ten příšerný politicky korektní newspeak.  Až trocha alkoholu jim rozvazuje jazyk. Tak se dozvídám, že statistiky se zjevně falšují. Například do dneska se z asi 300 000 imigrantů, kteří přišli do Bavorska v posledních 2 letech podařilo zaměstnat méně než 5 osob. (a to jako tlumočníky v azylantských centrech….) zbytek je na dávkách. Lidé se večer bojí chodit sami ven, hlavně ženy a starší lidé. Kriminalita imigrantů roste každý měsíc. To prý se šušká po Bavorsku, oficiálně o tom nikdo nemluví. Proto provedu vlastní průzkum . Ptám se místních dam, kolik z nich bylo v posledních dvou letech sexuálně obtěžováno. Ze šesti zvednou postupně ruku čtyři z nich. Tak to máme statisticky přesně 66,66 procent. Osahávání v metru, autobuse, obchodech, oplzlé sexuální nabídky, nadávání do kurev, jednu se dokonce pokusil nějaký imigrant znásilnit, když vystupovala z auta. Jedna z matek se rozpovídá o tom, jak její děti na ulici šikanují a bijí děti imigrantů. Úřady to ale prý zjevně nezajímá….

To ale neodradí jednu z místních dam, uspořádat nám přednášku o naší povinnosti „být k nim tolerantní“ a „pomáhat jim“. Kromě mě se jí nikdo neodváží odporovat. Za chvíli zaslechnu jak mě tituluje „ten xenofobní Čech z Prahy“.

Minulý víkend Drážďany. Přijíždíme vlakem, neb nás čeká významná oslava a nepochybně značné veselí.