Příběh první ): Matka a dvě dcery. Kousek od mého domova je několik menších hotelů, turisté si pokoj objednají na internetu a do centra jedou MHD. Na ulici mě zastavuje matka a její 2 dcery, (cca 14 a 5 let) Přijeli z Darmstadtu a ptají se na cestu na Staré město. Moje němčina evidentně udělala dojem a tak se matka začíná opatrně vyptávat, co prý je to za čtvrť a jak je bezpečná. (zeptat se na imigranty přímo se ale neodváží). Proto jí odpovídám zcela jasně:“ Jestli myslíte muslimské imigranty, tak těch je zatím velmi málo, tady se nemusíte bát “.

V tom si ta mladší povšimne mého pouzdra na pistoli (legálně drženou) a ptá se. „ty máš pistoli?“.  Já: „no, mám“. „ a na co“, ptá se dál. S úplně vážnou tváří již odpovídám „abych mohl střílet zlé imigranty“ … a začnu se smát. Směje se i matka a ta malá holka. Je ten starší stojí s vyděšeným výrazem, můj vtip jí evidentně „nedošel“ a ptá se s hrůzou v hlase. „Mami, to se smí říkat?“. Matka se rozhlédne a pak jí dojde, kde je a smutně řekne. „tady ještě ano….“. a říká, že doma v Německu ji a její dcery imigranti obtěžují vlastně každý den. Od nadávání do kurev, až po rozličné sexuální návrhy. Úřady to prý ale zcela ignorují…

Příběh druhý: Francouzský pár. Jdu večer po Francouzské ulici na Praze 2 a najednou ke mně přiběhne vyděšený pár turistů. Ptám se, co se stalo. Oni, že prý zabloudili cestou do hotelu a sledovala je skupinka asi Arabů. (Na Vinohradech jich začíná být poměrně dost) a to prý u nich doma (jsou z jižní Francie kousek od Lyonu) znamená, že je chtějí přepadnout…. Koukám „jako puk“ a uklidňuji je, že tady se večer nemusí bát. Opět se dozvídám, že francouzské policie prý již na kriminalitu imigrantů zcela rezignovala a z ulicí velkých francouzských měst se stala nebezpečná džungle….