Řadu dní zatěžovalo Poslaneckou sněmovnu projednávání policejní žádosti o vydání k trestnímu stíhání Vlasty Parkanové, místopředsedkyně sněmovny a bývalé ministryně spravedlnosti a obrany. Vypuklo mediální běsnění, jež zasáhlo prakticky celou společnost. Postižená projevila nedůvěru k orgánům trestního řízení, na jejichž úrovni a vlastnostech se jako ministryně spravedlnosti svým dílem podepsala, a bila se jako raněná lvice za záchranu před trestním stíháním. Vykázala tím nezpůsobilost realistického pohledu na vývoj událostí: mělo jí být jasné, že ji poslanci vydají. Jejím odporem se situace zbytečně zdramatizovala. Způsobila si nesmírné mravní ztráty, které si realistickým přístupem k policejní žádosti mohla ušetřit.

Vlnu zájmu o její případ ale záhy přelil příval hádek mezi politiky, spuštěný skandálním chováním ministra Miroslava Kalouska, jež nakonec přimělo opozici k vyvolání  neúspěšného  pokusu o vyvolání pádu vlády.

V rozbouřené atmosféře  prošla bez velkého vzrušení zpráva o šestihodinovém výslechu exministra  Jiřího Pospíšila na protikorupční policii, který se uskutečnil v úterý 17. července 2012. Týkal se vyšetřování okolností  zakoupení budovy bývalého církevního semináře ve Vidnavě pro potřeby vězeňství.

Ticho kolem události působí dojmem, jako by Jiří Pospíšil s odchodem z ministerstva ztratil část zajímavosti pro novináře. Kvůli některým zajímavým okolnostem by si ale zasloužila daleko větší  pozornost. Vždyť pozoruhodná je již délka trvání výslechu.