Tak Petr Štěpánek se přímo ptá v článku, uveřejněném několika internetovými servery, zda si vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan vpálí kvůli zmaření jejich trestního stíhání kulku do hlavy.

Otázka není úplně nepřípadná, i když nejen z pohledu předpokládané Ištvanovy odpovědnosti za zbytečné trápení obviněných vazbou. Život žalobce v zemi s nevypočitatelnými soudy, s přebujelým právním formalismem, nedbáním mravního hlediska a zásad zdravého selského rozumu při posuzování formálně-právních otázek také není zrovna procházka růžovou zahradou.

Není ale vůbec na místě obávat se vpalování kulek do hlavy. Žalobci jsou dlouhodobě vychováváni k odolnosti vůči nezdarům. Navíc žijí v přesvědčení, že případné poškození práv účastníků trestního řízení je jen jakýmsi nezbytným vedlejším produktem jejich posvátné činnosti, za jehož vyprodukování nesmí být voláni k odpovědnosti.

Ostatně nepříjemnosti, jimž byli bývalí poslanci vystaveni, jsou maličkostí proti tomu, co se občas děje běžným občanům, za které se nikdo nepostaví. Například na stránkách spolku Šalamoun se lze seznámit s jeho  víceletým marným usilováním o potrestání státní zástupkyně Evy Žďárské a jejího dohledového státního zástupce Vladimíra Kubíka za šestnáctiměsíční vazbu dvou nevinných mužů, nakonec pravomocně zproštěných obžaloby (podrobnosti o jejich kalvárii uvádí Reflex v 36. čísle). Mezi jejich nadřízenými s pravomocí kárného žalobce od krajského státního zástupce až po ministra spravedlnosti se nenašel žádný, který by podal kárnou žalobu, a pokusy o vyvolání trestního řízení pro zneužití pravomoci byly rovněž marné. Dodávám, že nejde o osamělý případ.