Protože to provedl krátce před parlamentními volbami a tajná zpráva samozřejmě unikla do médií, byl z toho velký poprask. Po vychladnutí vášní se ale ukázalo, že v pamfletu je vedle pár zrnek pravdy trocha polopravd a zejména „vata“ domněnek a nesmyslů. Nejvíce poškodila předsedu vlády  Jiřího Paroubka naznačením možnosti, že měl sex s nezletilou. Sociální demokraté jsou přesvědčeni, že její uveřejnění těsně před volbami je připravilo o mnoho voličů. Zpráva ničemu neprospěla, její účinek byl jednoznačně ničivý. Její svévolné pořízení a předložení mimoinstančním postupem je projevem bezbřehé neodpovědnosti předkladatele. 

Kupodivu tento kousek Janu Kubicemu prošel. Tehdy nebyl ministrem vnitra Jan Kubice, který by jej kvůli němu pohnal před soud. Nicméně zhruba po roce se Jan Kubice potichu vytratil ze služeb policie. Až v roce 2011 se překvapivě znova vynořil jako ministr vnitra po vypuzení Radka Johna z této klíčové pozice.

A opět dobře posloužil. Zlikvidoval policejního prezidenta Petra Lessyho, zděděného po Radku Johnovi, od jmenování zjevně vadícího vedení ODS i TOP 09, vzešlého z výběrového řízení, jež předseda prokorupční vlády Petr Nečas označil za „kočkopsa“, a zejména beroucího vážně povídání o nezbytnosti nezávislosti policie. Pád Petra Lessyho byl předvídatelný od odchodu Radka Johna, avšak od chvíle, kdy policie k nelibosti některých politiků sáhla na exministryni Vlastu Parkanovou a policejní prezident hájil její postup, se stal naléhavě nezbytným.

Způsob, jímž ministr vnitra zlikvidoval Petra Lessyho, si s ničivostí Kubiceho zprávy č.1 nezadá, takže celek provedených úkonů má podobné účinky, jaké by měla případná Kubiceho zpráva č.2. Ostatně ani argumenty, použité proti Petru Lessymu, nemají větší hodnotu než obsah té původní.