Při veřejném vystupování se nepochybně jeví jako pohotový debatér, obratně se blýskající právnickou vzdělaností. Je ctižádostivý a stále přichází s novými nápady, jež směňuje za procentní body v průzkumech oblíbenosti politiků. Osvědčil se jako mimořádně zdatný vyjednavač: „protlačil“ sněmovnou dva významné kodexy, z nichž zejména nový občanský zákoník byl nejen pro zákonodárce, ale i pro celou právnickou obec soustem k zadušení. Mnohým se na obrazovce líbí naučený úsměv, předstírající vlídnost. Mít více životních a profesních zkušeností, měl by část předpokladů být dobrým ministrem. Výsledkem je třpyt pověsti nejoblíbenějšího ministra neoblíbené vlády.

Jeho počínání má ale také některé rysy, jež ze „zlata“ oblíbenosti dělají falešné pozlátko. Je to již samo nadřazování péče o oblíbenost nad jiné hodnoty. Nepromešká snad žádnou příležitost, jak ji posílit.

Nejčerstvějším velkým tažením za popularitou je halasně rozhlašované rozhodnutí podat u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch Romana Smetany, vandala, velkou částí médií považovaného přinejmenším za disidenta a bojovníka za svobodu projevu, ne-li přímo za národního hrdinu. Jiří Pospíšil si v této věci vede úplně jinak než je jeho zvykem: rozhodnutí je průlomové, neboť nahrazuje zákonné opravné prostředky, jimiž odsouzený pohrdl, a je nezvykle rychlé. S největší pravděpodobností to je první stížnost tohoto typu, kterou kdy Nejvyšší soud ČR obdržel.

Jiří Pospíšil navíc žádá Nejvyšší soud ČR, aby přerušil odsouzenému výkon trestu. Vychází tím vstříc tlaku bulváru a nepřímo dává soudcům najevo, jak by měli rozhodnout. K přerušení výkonu trestu se totiž přikračuje pouze tehdy, dá-li se s velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti očekávat zprošťující rozsudek. Pokud soud v tomto směru nevyhoví, bude praktický užitek pro Romana Smetanu malý, pokud vůbec jaký: nenechají-li se soudci odvést přáním ministra od nestrannosti a budou postupovat stejně jako v jiných případech, odsouzený se jejich výroku dočká až na svobodě. V podrobnostech odkazuji čtenáře na článek „Chvála kverulace“ (http://www.politikon.cz/index.php/publicistika/6/4714-zdenek-jemelik-chvala-kverulace).

Ministra, jenž by se za takových okolností zastal stížností pro porušení zákona odsouzeného, jsme patrně dosud neměli. Jeho počin je společensky nebezpečný: až dosud jsme aspoň předstírali, že bulvár a ulice nemohou ovlivnit rozhodování soudů. Nyní ale Jiří Pospíšil vyslal obžalovaným vzkaz: jste-li nespokojeni s rozsudkem, neztrácejte čas a peníze uplatněním zákonných opravných prostředků, ale zjednejte si podporu bulváru – ministr se vás pak zastane. Byly tak zpochybněny obecné principy trestního řízení soudního.