Při podrobnějším zkoumání údajů jsem se pozastavil nad údajem o počtu 19.820 amnestovaných odsouzených k nepodmíněným trestům. Srovnání s veřejně dostupnými statistikami Vězeňské služby ČR působí dojmem, že jde o nesmysl, možná o písařskou chybu. Na základě amnestie opustilo věznice v lednu r.2013 celkem 6.484 osob. V té době Vězeňská služba ČR evidovala 7.521 odsouzených, kteří nenastoupili výkon trestu. Odhaduji, že amnestie se dotkla nejvýše 2-3 tisíc z nich. Dostávám se tedy k číslu přibližně 9-10 tis. celkem.
Požádal jsem ministerstvo o vysvětlení rozporu. Následovalo dlouhé mlčení. Až po urgenci mi příslušný odbor postoupil dopis Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, které se pokusilo podat vysvětlení k mému dotazu. Již tato podrobnost stojí za pozornost: ČTK se odvolává jako na zdroj na ředitele tiskového odboru ministerstva, ale ministerstvo neví, odkud se číslo vzalo a žádá o vysvětlení Vězeňskou službu ČR, z jejíž veřejně přístupné statistiky jsem vyvodil své pochybnosti. Lepší důkaz nezpůsobilosti aparátu ministerstva snad ani nelze podat.
V dopisu Generálního ředitelství jsem ale nenalezl vysvětlení, nýbrž potvrzení pochybností, vylepšených o domněnku, kterou jsem si sám netroufl vyslovit, totiž že rozdíl mezi zveřejněným číslem a mou kalkulací by mohl odpovídat počtu příkazů k nástupu trestu, které soudy dosud neodeslaly odsouzeným. Představa, že soudy nevyzvaly 9-10 tisíc osob k nástupu trestu při současném stavu přibližně 16 tisíc odsouzených ve výkonu trestu, je děsivá zvláště ve spojení s obavami ze zmatků, které by vypukly ve věznicích, kdyby je soudy najednou povolaly. Úvaha Vězeňské služby ČR je zřejmě nerealistická. Nicméně, pokud by přece jen odpovídala skutečnosti, bylo by na místě, aby policie začala zkoumat, zda k zadržování příkazů k nástupu trestu ve velkém rozsahu skutečně dochází a zda není výsledkem korumpování soudců.
V běžné praxi totiž většinou příkaz k nástupu trestu přichází odsouzenému současně s pravomocným rozsudkem. Žádostem o povolení odkladu nástupu trestu soudy vyhovují jen zcela výjimečně. Čili prakticky není možné tolik neodeslaných příkazů nahromadit.
V každém případě ministerstvo za vlády Marie Benešové poslalo do světa tučnou, dobře vykrmenou kachnu. Jinak řečeno : oklamalo veřejnost. Upozorněno na pochybení, zachovalo se jako normalizační úřad: než přiznat, že došlo k politováníhodné písařské chybě a omluvit se dobrovolně veřejnosti, jalo se sveřepě „zatloukat“.
Zkoumání pochybného údaje mě přivedlo k dalším poznatkům. V rámci veřejné debaty, kterou ministerská zpráva vyvolala, policie upozorňovala na trestnou činnost amnestovaných a jejich návraty za mříže. Nemám důvod zpochybňovat pravdivost policejních zpráv, ověřil jsem si ji dotazováním na různých místech. Je ale sporné, zda důraz na tento jev byl přiměřený: prakticky všichni amnestovaní by se dostali během roku na svobodu i bez amnestie a určitě by se nechovali lépe ani hůře než po hromadném propuštění. Mimo to počet odsouzených ve výkonu trestu se k datu 31. ledna 2014 zvýšil proti stejnému období r.2013 o 604 osob, což odpovídá běžnému meziročnímu nárůstu z předchozích let. Do stavu 20.429 odsouzených ve výkonu trestu k 31. prosinci 2012 je v každém případě velmi daleko. Ve sledovaném období nedošlo k podstatným změnám počtů vazebně stíhaných. Vliv recidivy amnestovaných na úroveň kriminality patrně není tak dramatický, jak nám bulvár (včetně toho veřejnoprávního) namlouvá.
Za pozornost ale stojí oněch 7.521 odsouzených, kteří do 31. prosince 2012 nenastoupili výkon trestu, přičemž jen během roku 2012 přibylo 1.952 osob. Z nich odklad nástupu trestu má úředně povolena jen nepatrná část. Význam této skupiny vyplývá z porovnání s celkovým počtem osob ve výkonu trestu: odpovídá přibližně polovině stavu ve věznicích k 31.lednu 2013. Tito lidé představují významné bezpečnostní riziko pro obyvatelstvo. Je jich více než amnestovaných, a určitě mezi nimi nepřevyšují odsouzení s tresty do jednoho roku odnětí svobody. Někteří mohou být velmi nebezpeční. Tomu zcela jistě odpovídá jejich vliv na úroveň kriminality.
Historka o nezpůsobilosti úředníků ministerstva spravedlnosti vysvětlit číslo, které koncem r. 2013 poskytli prostřednictvím ČTK veřejnosti jako klamavou informaci, zpochybňuje i věrohodnost ostatních údajů ve zprávě. V tomto případě ale není přístup k ústředním statistikám, takže se nemohu dobrat pravdy.
Mám obavy, že nejde o jedinou klamnou informaci v záplavě čísel, jimiž nás bulvár (včetně toho veřejnoprávního) denně účelově krmí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
