Pokud nějaký internetový vtipálek v těchto dnech přejmenoval naši zemi na Nečasov, nelze ho vinit z přehánění, neboť nečas zavládl v mnoha oblastech našeho života. Říká-li ruský prezident Medvěděv, že ruský politický systém se vyčerpal, o našem bych řekl, že mele z posledního.

Přetrvávají důsledky vnitřní nesourodosti vládnoucí koalice a ideové vyprázdněnosti opozice. Kdyby zde nebyl uvážlivý prezident, který používá své neformální autority  jako pojistky proti působení odstředivých tendencí v koalici,  vláda by asi konce roku nedožila.

Čas přinesl zvýraznění personální slabosti vládní koalice, která z nedostatku skutečně kvalitních osobností vysílá do významných funkcí zranitelné představitele, kteří se pak stávají žalostným terčem různých „odstřelovačů“. Žádná vláda před Nečasovou nebyla postižena tolika vynucenými odchody ministrů. Za těchto okolností ovšem působí zvláštně ticho kolem „kauzy ProMoPro“, která vážně ohrožovala postavení Alexandra Vondry: jako by došlo ke smíru mezi ním a jeho nelítostným pronásledovatelem Miroslavem Kalouskem. Nevadí mi to, protože jsem vždy tvrdil, že jde o mediální bublinu, která splaskne. Nicméně veřejnost by se měla dočkat rozuzlení, nechť je jakékoli.

Dříve nevídanou záležitostí byly výbuchy násilí a nepokoje ve Šluknovském výběžku. Ať se nám to líbí či nikoli, musíme připustit, že polistopadový režim podcenil a nezvládl sociální zadání začlenění romského etnika do většinové společnosti. Problém tak nezadržitelně narůstal, až dosáhl současných rozměrů. Uklidnění, zaplacené mohutným nasazením policie, nemusí být trvalé. Neznamená, že nastala idylka a není třeba se obávat dalších potíží. Spíše můžeme hádat, kde a kdy dojde k dalšímu výbuchu.

Na životní úroveň obyvatelstva stále více dopadají důsledky špatného hospodaření státu v minulosti i současné  evropské krize. Nůžky mezi chudobou a bohatstvím se dále rozevírají. Současně přibývá odhalení o nestydatém parazitování části politických a podnikatelských kruhů jak na veřejných rozpočtech, tak na majetku soukromých firem. Spektrum loupeživých praktik jako protikladu ke „škrtům“ a bolestivým úsporným opatřením je široké: předražené státní zakázky, úplatky, nemravně vysoké příjmy vysoko postavených lidí. Příkladem posledního úkazu jsou vysoké odměny, čerpané vedením potápějící se Sazky.