Příklady táhnou. Proto na hlavu ubohého předsedy prokorupční vlády Petra Nečase padla v těchto dnech hned tři trestní oznámení, adresovaná protikorupční policii, a k tomu podnět předsedy senátu Milana Štěcha a senátora Miroslava Antla nejvyššímu státnímu zástupci. Občanská iniciativa Stop církevním restitucím podala oznámení kvůli ukvapenému podpisu smluv s církvemi o vyplacení finančních náhrad podle zmetkového zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, ostatní podněty se týkají kontrasignace novoroční amnestie.

Jen na okraj poznamenávám, že oslovení státního zastupitelství je v tomto případě výjimkou, což vyvolává dojem, že přinejmenším občanští aktivisté důvěřují spíše policii než tomuto úřadu.

Kdyby na běžného občana začalo chodit tolik trestních oznámení najednou, jako  nyní na Petra Nečase, sousedé by se od něj začali odtahovat s podezřením, že ta záplava se nespustila sama od sebe a na podezřeních musí určitě aspoň něco být. Ale od Petra Nečase se zatím nikdo neodtahuje a on sám se před televizními kamerami nad útoky pobaveně usmíval a hovořil o beztrestném podávání trestních oznámení jako o národním sportu. Možná si je jistý, že po odstranění Petra Lessyho, dosazeného do funkce policejního prezidenta proti jeho vůli, se nemusí obávat, že přijde nějaká parta policejních podplukovníků a plukovníků a začne s ním zacházet stejně jako s exministryní Vlastou Parkanovou. To je ovšem kalkulace, která by ve chvíli lámání chleba nemusela vyjít, protože policejní prezident Martin Červíček nepřestal být profesionálem kvůli tomu, že  si za životní partnerku zvolil poslankyni za ODS.

Pro posouzení důvodnosti Nečasovy ať již hrané či jen předstírané pobavenosti důležitější než osoba policejního prezidenta je povaha skutků, kvůli nimž je napadán.