Situace na Policejním prezidiu ČR se tak v hrubých rysech vrátila do stavu  před 29. srpnem 2011, kdy exministr Jan Kubice bezohledně vyhodil Petra Lessyho na dlažbu bez nároku na výsluhu.

Poslední dny, jež ukončení policejněprezidentského schizmatu předcházely, byly perné jak pro ministra Martina Pecinu, tak pro oba policejní prezidenty. Vzhledem k tomu, že nová vláda je zatím jen luznou vidinou Toho-jenž-si-myslí-že-bude-premiérem (pozn.: indiánská přezdívka Bohuslava Sobotky) a dvojvládí poškozovalo policii, ministr neměl možnost odkládat vyřešení zapeklité situace. Za rázný postup byl odměněn nevybíravým napadáním ze všech možných stran s výjimkou předsedy vlády, jenž ho korektně podržel. Nemohl však uhnout, neboť neúnosný stav dvojvládí nad policií byl protiprávní, znepokojoval jak veřejnost, tak policisty a vyvolával neklid a různé spory.

Návrat Petra Lessyho je naplněním práva a přirozené spravedlnosti, avšak vynucený současný odchod Martina Červíčka byl pro něj nezaslouženou, krutou nepříjemností. Oba pánové jsou slušní lidé, zasluhující slušné zacházení, a oba, byť každý z jiného důvodu, mají proč ve zlém vzpomínat na bývalého ministra Jana Kubiceho.

Policejněprezidentské schizma a jeho řešení bylo vedle non-stop kabaretu ustavování vládní koalice a formování vlády takřka v přímém televizním přenosu hlavním námětem sdělovacích prostředků. Své mínění o věci vyslovil veřejně skoro každý, kdo si myslel, že má k věci co říci. Naproti tomu Jan Kubice, jenž je přinejmenším navenek prvotním viníkem maléru, se jakoby vypařil. Zatímco po vyhlášení ústavního nálezu ve prospěch Davida Ratha Česká televize opakované zprávy o této události provázela hojnými archivními záběry pana obžalovaného eskortovaného v poutech (jako by chtěla připomenout veřejnosti, že Ústavní soud mu sice vyhověl, ale stejně je lump a darebák), archivní záběry Jana Kubiceho byly při uvádění zpravodajství o vývoji policejněprezidentstkého schizmatu velmi vzácné, jeho hlas nebyl slyšet a osobní vyjádření  v novinách se nevyskytovala. Jako by se celá věc pana exministra netýkala: splnil zadání a „po nás potopa.“ Přitom by jistě měl co vysvětlovat, např. zda tvrdost zákroku proti Petru Lessymu pocházela výlučně z jeho hlavy stejně jako kdysi sepsání tzv. „Kubiceho zprávy“ (sic!), či zda jen splnil zadání (čí?) stejně jako možná v předchozím případě. Určitě ví o trestních oznámeních pro zneužití pravomoci úřední osoby, která na něj kvůli „kauze Lessy“ podali různí oznamovatelé. Jejich komentování se vyhnul, nejspíš proto, že zná objemnost odpadkových košů na služebnách policie a v  kancelářích státních zástupců.

V současném hodnocení vývoje kauzy policejněprezidentského dvojvládí převažuje vliv pohledu z bezprostřední blízkosti, a to jak ve sdělovacích prostředcích, tak ve vyjádřeních orgánů činných v trestním řízení. Je ale důležité zasadit události do souvislostí s politickým vývojem od nástupu Nečasovy vlády až do  současnosti. Vyjde najevo pravda o tom, jak vážně myslí politická reprezentace bez ohledu na stranickou příslušnost mantru o potřebě stabilizování policie a nezávislosti policie a policejního prezidenta na politických vlivech.