Martin Stín: Politická scéna před vpádem Vizigotů

30.06.2013 9:40

Prezident Miloš Zeman vnesl rozhodnutím o ustavení vlády svých kamarádů zmatek mezi politiky. Nikdo z nich nebyl připraven na nedbání dosavadních ústavních zvyklostí.

Martin Stín: Politická scéna před vpádem Vizigotů
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem

Vládní koalice počítala s poklidným pokračováním bývalé Nečasovy vlády pod taktovkou oblíbené Miroslavy Němcové, uvážlivé dámy s čistýma rukama. TOP 09 se chystala vytlouci z podpory tohoto záměru obsazení křesla předsedy Poslanecké sněmovny. LIDEM počítala s tím, že se dále poveze s koalicí ve svém nelegitimním postavení. Opoziční strany se sice třásly netrpělivostí na rozpuštění sněmovny, ale tušily, že požadovaných 120 hlasů neseženou. V té souvislosti překvapilo, že z opozičního proudu se nevyčlenily Věci veřejné, jejichž vyhlídky na úspěch v předčasných volbách jsou pochmurné.

Vládní strany rozpuštění sněmovny odmítají, i když s různou mírou pevnosti. Vědomí, že určitá část poslanců se již po volbách do svých křesel nevrátí, má silný účinek především na poslance ODS. Politikům TOP 09 sice vrtal v hlavě červíček pokušení pokusit se těžit v nových volbách ze zbytku obliby Karla Schwarzenberga z prezidentské kampaně, ale hlasitě se tím nechlubili. Zájem strany LIDEM na dotažení volebního období do konce je přirozený: o rychlou smrt nikdo nestojí. Nicméně vyjadřování Karolíny Peake o postoji k Rusnokově vládě vyvolává určité pochybnosti o nezviklatelnosti jejího rozhodnutí odepřít ji podporu.

Překvapující je  horování Věcí veřejných pro rozpuštění sněmovny,když strana je podle obecného mínění zcela bez šance na překonání pětiprocentní hranice hlasů pro vstup do sněmovny. Vít Bárta má asi v kapse nějakou tajnou zbraň, kterou si chce návrat do sněmovny prostřílet. Ale spíše je  možné, že má v úmyslu do ní vtáhnout v šiku stoupenců  Tomia Okamury.

Vláda Zemanových kamarádů může v této chvíli počítat s jistou podporou pouze „véček“  a komunistů, což jí důvěru sněmovny nezajistí.

Rýsuje se několik možných scénářů dalšího vývoje. Ty, které počítají s dočasným vládnutím jedné nebo dvou vlád Zemanových kamarádů bez důvěry sněmovny, jsou pro stát přímo zhoubné. Zdá se, že na obzoru je přetahovaná mezi prezidentem a parlamentem. Ať skončí jakkoli, občané z ní prospěch mít nebudou.

Ovšem strany, které usilují o rychlé rozpuštění sněmovny, protože se nemohou dočkat převzetí moci, mohou nakonec splakat nad výdělkem. V probíhajících debatách se totiž úplně opomíjí skutečnost, že na volby se připravují také různé mimoparlamentní strany, které získávají rostoucí podporu občanů, roztrpčených klesající životní úrovní i skandály politiků. Tito lidé by v poklidných časech nejspíš zůstali sedět u piva, ale v současné vzrušené době se dostaví k urnám. Mnozí z nich soudí, že sociální demokracie se navzdory opoziční rétorice od vládních stran podstatně neodlišuje, takže se rozhlížejí po někom radikálnějším, „sociálnějším“. Paradoxně mezi nimi mohou být voliči Miloše Zemana z prezidentské volby, kteří půjdou jinam než k sociálním demokratům. V každém případě předčasné volby mohou přinést tak zásadní změnu naší politické scény, že tradiční strany nebudou vycházet z údivu, a my s nimi. Překvapení, které v minulých volbách vyvolal úspěch „véček“, se může násobně opakovat.

Náhled politiků tradičních stran a bulváru na mimoparlamentní strany a hnutí je přezíravý. Dá se říci, že jim ani příliš nestojí za pozornost, a když už se o nich vyjadřují, mají pro ně jen úsměšky. Je pravda, že o jejich programu a personálním zázemí se toho moc neví. Vyčnívají z nich postavy úspěšných podnikatelů Tomia Okamury a Andreje Babiše, z nichž posledně jmenovaný dokázal vybudovat rozsáhlé zemědělskoprůmyslové impérium, a proto v lidech vzbuzuje naději, že by si poradil se správou  státu. Ale nevíme, kdo se skrývá v jejich stínu, zda s sebou přivedou lidi, kteří budou umět nejen kritizovat a rozkládat, ale i budovat. Je zde tedy mnoho pochybností a  otazníků. Ale civilizačně vyspělý zhýčkaný Řím nakonec vyvrátili barbarští Vizigoti.

Soudím, že z hlediska zajištění aspoň mírného prospěchu státu by pokus o konzolidaci politické situace vládou Miroslavy Němcové stál za námahu. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák se v Událostech, komentářích vyjádřil, že zde není spálená země. Jeho názor je důkazem, že není vhodné vystavit stát riziku z experimentování s vládou bez parlamentní podpory a jeho následnému ovládnutí politickými „Vizigoty“

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

15:49 Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

Denní glosa Ladislava Jakla