Kriminalizaci Petra Lessyho mají jevově na svědomí dva zlínští policejní důstojníci Bedřich Koutný a Jaroslav Vaněk. Jimi vyvolané stíhání, vedené Generální inspekcí bezpečnostních sborů, posloužilo bývalému ministrovi Janu Kubicemu jako nástroj, který použil k puči na nejvyšším vrcholu pyramidy služebních funkcionářů PČR: k propuštění jinak neodvolatelného policejního prezidenta Petra Lessyho ze služebního poměru a jeho souvisejícího odvolání z funkce, a to bez výsluhy. Nepochybně tím vyhověl Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovi a dalším politickým pletichářům, jimž byl Petr Lessy trnem v oku od chvíle, kdy vzešel jako politicky nezávislý policejní prezident z výběrového řízení, zorganizovaného tehdejším „véčkařským“ ministrem vnitra Radkem Johnem. Jejich projevy nevole šly až do veřejných výhružek. (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012071701). Byl to svérázný projev jejich údivu nad tím, co se děje, když se dle jejich přání začne policie chovat podle zásady „padni komu padni“.

Kubiceho puč neměl jednoznačnou odezvu. Jistě byli spokojeni jeho strůjci, ale celá levicová opozice a Věci veřejné jej odsoudily. Spolek Šalamoun rovnou podal na Jana Kubiceho a jeho souputníky trestní oznámení, které zatím spí na Krajském ředitelství PČR hl.m. Prahy (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012092801) a čeká na probuzení.

Ve srovnání s „velkými“ kauzami s politickým pozadím, jako bylo např. řízení proti Vítu Bártovi a Jaroslavu Škárkovi u Obvodního soudu pro Prahu 5, probíhal soud s Petrem Lessym za poměrně malého zájmu médií. Prospěch z toho měli jeho zlínští pronásledovatelé, jejichž pověst utrpěla díky výpovědím svědků obhajoby těžko smazatelné šrámy: aspoň jejich ostudu novináři příliš nerozmazali.