Zatím vládne předbouřkové ticho, které nemůže přebít ani neustávající mediální žvatlání o malichernostech. V něm se plahočí Jiří Rusnok se slepováním vlády loutek Miloše Zemana. Je to pro něj k zlosti: místo blaženého povalování na pláži se namáhá prací, která nedává smysl, neboť slepenec se zrodí s jistotou jepičího života, stráveného v částečné bezmoci.

Pokud se skutečně Jiřímu Rusnokovi podaří do pondělka završit neplodné snažení, středa 10. července 2013, plánovaný den jmenování vlády-nevlády, nebude významným dnem pro politický vývoj: pouze pár ctižádostivcům se naplní touha vychutnat si aspoň na pár dní posezení v ministerském křesle. Ministři přijmou jmenovací dekrety s vyhlídkou na demisi po prvním předstoupení před sněmovnu, pokud se ovšem nenaplní obavy z prolomení jednoty vládní koalice přeběhlictvím ilegálů z uskupení Karolíny Peake, či nedojde-li k rozpuštění sněmovny. Až do konce kratičkého mandátu budou v činnosti omezováni nepřátelskou sněmovnou. Budou sice chodit do svých kanceláří za plné platy z peněz daňových poplatníků, ale jejich možnosti vykonat cokoli užitečného a zejména trvanlivého budou blízké nule.

Vzrušení přinese až 16. červenec, den předpokládaného pokusu o rozpuštění sněmovny. Krátkozrací politikáři hlaholí o nutnosti mimořádných voleb jako o jediném racionálním východisku ze současné politické krize. Přebírajíce jejich blábolení neodpovědní novináři  vymývají mozky veřejnosti a agentury pro průzkum veřejného mínění dokazují, že oblbovaná většina národa si přeje předčasné volby. Tím dodávají další „střelivo“ politikářům, kteří křičí o nutnosti voleb o to silněji, novináři to přebírají a tak to jde stále dokola.

Jsme národ bez paměti. Proto si neuvědomujeme, že hlas většiny, zblblé mediální masáží, nemusí být hlasem moudrosti. V únoru r.1948 ulice hřměly jásotem davů, radujících se z porážky buržoazie a vítajících nový, spravedlivější řád. Výsledek je známý, jen jsme na něj zapomněli a zejména nám neslouží jako varování.