Jenže skvělý dojem smazal hned jeho projev na oslavě 20 let od založení Nejvyššího státního zastupitelství. Byla to honosná akce, na které prokázali svou přítomností úctu ke státnímu zastupitelství přední představitelé státu v neobvykle vysoké koncentraci. Vrozená zlomyslnost mě nutí přemýšlet, zda lze hledat  příčinnou souvislost mezi jejich účastí a prolomením hráze nedotknutelnosti politiků, načatým zahájením trestního stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové a pořádně rozjetým zatčením poslanců-„trafikantů“, Jany Nagyové-Nečasové a obviněním Petra Nečase.

Sebeobranná téze politizujícího advokátního koncipienta Jiřího Pospíšila o trestněprávní nedotknutelnosti politických rozhodnutí zřejmě přestává platit a i mezi významnými představiteli vládní koalice jsou tací, kteří mají ve své minulosti skutky, jež by se mohly stát předmětem zkoumání nástroji trestního práva. Strach ohrožených nachází  odezvu v „pivních debatách“ lidu i docela vážně míněných mediálních vystoupeních. Podle nich na Ivo Ištvana a s ním i na některé další státní zástupce čeká nejméně posmrtné mučení v pekle a netrpělivci by je rádi viděli ještě za života aspoň na Mírově.

Není příjemné žít v nedýchatelné  smíšené atmosféře, složené ze strachu a nenávisti, která teď obklopuje některé státní zástupce. Prezidentovo  ocenění jejich zásluh, a to jak v obecné rovině, tak i s vyzdvižením zvlášť zasloužilých jedinců, přišlo ve správný čas a pro státní zástupce je jistě účinným morálním povzbuzením.

Mělo ovšem vadu na kráse v jeho úvahách o zákonu o státním zastupitelství. Prezident jimi podal důkaz platnosti přísloví „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Během své politické dráhy opakovaně dokázal, že věcem justice a vynucování práva nerozumí. Ve vysočinském ústraní se nepřerodil a je to dál starý známý Miloš Zeman, který se v této problematice odjakživa pohybuje s elegancí slona, tančícího v porcelánu.