Pan poslanec věří, že žádný milion na pražském magistrátě neprošustroval a že se před nezávislým soudem přesvědčivě obhájí. Už je to v kraji takový zvyk - poslanci sice mají imunitu, ale ta je víceméně jen formální, protože každá žádost o její zbavení je vyřízena kladně.

Vypadá to hezky, ale dobré to není. Svědčí to o skutečnosti, že se poslanci bojí soudit, bojí se vzít spravedlnost do svých rukou a o předložených důvodech trestního stíhání přemýšlet a rozhodovat. Jak by to vypadalo, kdyby Parlament žádost policie odmítnul a nařčeného poslance k trestnímu stíhání nevydal? Znamenalo by to, že policie a státní zastupitelství nemá v ruce moc pádné argumenty, že obvinění bylo vystřeleno tak trochu od boku, poslance nepřesvědčilo a že možná někdo chtěl nějakou pomluvou nebo křivým nařčením vyřadit daného poslance z politického boje.

Právě proto je ústavním činitelům imunita dána. Měla by je chránit před podobnými útoky. Svou funkci ovšem neplní a Parlament se tak mlčky přidává na stranu médií, která rovněž vynášejí své soudy a dokonce vykonávají politické popravy, aniž by si příliš lámaly hlavu s tím, odkud ta obvinění přišla a jak závažná, jak podložená a objektivní jsou. Když Parlament poslance k trestnímu stíhání vydává, říká tím: ano, důvody k trestnímu stíhání jsou závažné a je třeba to prošetřit. To už ale nikdo takto nevnímá.