Ve světle současných událostí v Evropě, zvláště ve Švédsku a Německu, však naše nadšení dosti ochabuje, ba dokonce zvažujeme, zda tam dceru pustit.

Jak samy vlády, ústy svých policejních elit a představitelů měst, vzkazují světu, že místy již existují v jejich městech tzv. „NO GO“ zóny, kde policie již nyní nemůže garantovat udržení pořádku a bezpečnost.

Ze strany imigrantů se exponenciální řadou množí obtěžování žen, krádeže, napadání lidí, ale co je podstatné, když místní lidé volají toho, kdo jim má, ze zákona pomoci – tedy policii, tak ta vůbec nepřijede a vzkazuje, že s tím nemůže nic dělat (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/393642-branil-zenu-pred-obtezovanim-migrant-ho-zbil.html). Co to je za reakci, nepomoci  v nebezpečí vlastním lidem?

Nemyslím si, že by to policie, ať ve Švédsku, tak Německu, neuměla, a že by to byl sbor jakýchsi diletantských klaunů, naopak, ale chybí zde ono pomyslné, ale důležité, politické, mávnutí praporkem, s významem: SMÍTE.

Že naopak policie, zvláště v Německu, výborně zasahovat umí, to průběžně dokazují, namísto na migrantech, na vlastních lidech, když vyrazí do ulic hájit svá práva na slušné demonstraci proti migrantům. V tu ránu je na místě dostatek policistů i prostředků, včetně vodních děl.