Turecko by totiž mělo dostat nejen původně požadované tři miliardy Euro, ale i další tučný „nášup“, ve formě dalších tří miliard Euro, o které si ještě řeklo. A co za to nabízí?

Upřímně, vůbec nic z toho, co bychom toužebně očekávali. Zvláště opěvované pravidlo „jeden za jednoho“, ještě v kombinaci s blízkým bezvízovým stykem s Tureckem, jsou vskutku „ďábelským“ úspěchem politiků EU.

Podle tohoto pravidla, kolik toho Evropa vrátí, stejně tolik zase přiteče zpět, pouze s tou úpravou, že by to měli být migranti s právem azylu, tedy budou jaksi nevyhostitelní.

Když k tomuto připočteme ještě propagovaný, blízký, bezvízový styk s Tureckem, pak pevně věřím, a zřejmě nebudu osamocen, že výborní byzantští obchodníci si najdou velmi rychle formu a cestu, jak udělat z miliónů migrantů svá „dítka“, z nichž mnozí, za tento, pro ně, přelomový krok, přátelským a vlídným úředníkům ještě velmi dobře, a rádi, zaplatí, nikoliv však do státní kasy, tam bude platit EU, ale do jejich úřednické kapsy, a pak již nebude nic stát v jejich, dokonce legální, cestě do Evropy, která se touto, nestravitelnou obchodní a vyjednávací „výhrou“, doslova udáví.

Připočteme-li, že za tento, těžce vyjednaný „bezkonkurenční servis a fantastické výhody“, ještě Evropa Turecku velmi dobře zaplatí, pak všichni politici EU, kteří pro tuto dohodu zvedli ruku, by zasloužili předvést na vyšetření k lékaři, zda jsou duševně zdrávi, a pokud by bylo zjištěno, že ano, tak by měli být okamžitě souzeni a odsouzeni pro vlastizradu.

Politici se totiž ničeho nemusí bát. Schovaní za pofiderní legitimitu svého zvolení, chráněni policií a armádou, si dělají, po dobu volebního období, spokojeně a nerušeně své kšefty a je jim lhostejný názor a požadavky většiny národa, jenž se dožaduje na některé otázky i referenda. Nač referendum, když jste si nás zvolili a my to za Vás demokraticky rozhodneme, že? Je to přeci levnější a rychlejší (a hlavně snazší) varianta.

Bohužel, zastávám názor, a rovněž nejsem sám, že kdybychom všechny nelegální migranty posílali domů letecky, a první třídou, tak to vyjde ekonomicky daleko levněji, než se tady o ně starat a podnikat předem marné pokusy o jejich integraci, kterou oni ale ani nechtějí.

Oni se chtějí mít přeci jenom dobře, a žít si po svém, a podle svých pravidel, co je na tom špatného?

Bohužel praktické výsledky této integrace, výchovy, tolerance, humanismu, lásky a pomoci bližnímu, vidíme na vlastní oči, zvláště ve Velké Británii a Francii, kde již evropští potomci emigrantů z Asie a Afriky, i v několikáté generaci, a jsou nebezpečnější a radikálnější, než samotní radikálové z IS a zakládají zde, v Evropě, teroristické buňky nebo odcházejí přímo bojovat do oblastí bojů, aby si vysloužili „ostruhy“ a nabytí praktickými zkušenostmi a poznatky z bojů, se vracejí zpět, aby pokračovali ve „svatém boji“ na půdě Evropy. Mnohdy jsou právě tito, již vzdělaní „evropští“ bojovníci, radikálnější a krutější, než samotní, mnohdy negramotní, fanatici IS, či členové dalších radikálních hnutí, viz např. „terorista John“, který byl již evropskou generací muslima, a který se nechával natáčet při řezání hlav živým zajatcům, jako i další jemu podobní.

Proč tito lidé, kteří jsou již ve druhé, ale i několikáté, generaci, jenž žije a je vychovávaná v Evropě, neuznávají evropské hodnoty, náš řád, zákony, kulturu atd.?

Nebudu rozebírat proč se tak děje, na to si může odpovědět každý sám, navíc nám v tom jistě pomohou mnozí experti na tyto otázky, kteří to rozeberou ze všech stran, já bych chtěl pouze poukázat na výsledek této dlouhodobé výchovy a tolerance, který tu prostě je, ať chceme nebo ne, a projevuje se, tak jak se projevuje.

Je tedy vidět, že ani dlouhodobé výchovné působení na migranty a jejich děti, není vůbec žádnou zárukou jejich budoucí integrace, o kterou mimochodem nestojí, ale právě slůvko „chtít“, na straně příchozích, je základní stavební podmínkou úspěchu.

Když ani tohle dlouhodobé působení a výchova očividně neúčinkují, tak proč by se mělo něco radikálně změnit, po čtrnáctidenním kursu pravidel evropského chování v lágrech a vylepením plakátů v exotických jazycích o tom, jak se má muž chovat k ženám, na většině plováren v Německu?

Ministr vnitra Chovanec, který mimochodem zastává, jako jeden z mála, zdravé názory na migranty (viz i poslední debata v pořadu PARTIE na TV Prima), má pravdu v tom, že u nás jsme zatím nepoznali masové nájezdy migrantů a svým způsobem jsme tedy zatím ušetřeni jevů, které pobuřují veřejnost v Německu a ve Francii. Je také pravda, že musí využívat legální prostředky, za použití aktuální legislativy. Možná jsou tyto dostatečné a postačující, možná je nejvyšší čas něco pozměnit, či doplnit, ale nejdůležitější je vždy vůle k činům.

Jelikož policie a armáda jsou vojensky organizované složky, vládne zde jistá subordinace, a tedy rozkaz je rozkaz. Ten je potřeba splnit, a až potom je možné si jít stěžovat. Tak to chodí. A čím vyšší je funkce, rozkaz vydávající osoby, tím zasáhne větší objem konkrétní silové složky. Takže ve finále stačí malá skupinka osob, či dokonce jeden jediný člověk, který rozhodne, jaké prostředky, a jak, budou použity nebo z nás, potažmo Evropy, budou jen vysmívaní přihlížeči, jako doposud?

Stačí tak jeden špatný „slouha“ na správném a důležitém místě, a všechno je jinak. Bohužel, současná Evropa má smůlu, protože těch slouhů se sešlo v EU, i národních vládách, jaksi nad rozumnou a únosnou míru.

Nejde zdaleka jen o silové složky, ale i na ministerstvech a nejrůznějších organizacích, se musí poslouchat, a tak záleží na vedení. Silové složky ale, na rozdíl od jiných státních složek a organizací, mají moc a prostředky na to, aby nás skutečně ochránili – nebo nás zadupali do země a postihly represemi.

Otázkou je, co se stane v případě, že se problémy s migranty, za horlivého přikyvování a posluhování také našeho premiéra, přelijí i do naší vlasti, a začnou zde fungovat všechny výhody soužití a kulturního obohacení, ze strany migrantů, tak jak to můžeme sledovat v Německu? Budou migranti také ve všem tolerováni a pro vlastní nespokojený lid budou vodní děla, jako to je v Německu?

Kde je svědomí a odpovědnost většiny našich i evropských politiků? Proč nás prodávají? I když to asi není zcela správný termín, protože příjemce evropských peněz zase nejsme my, ale Turecko, takže jsme prodáváni, pod značkou EU, hůře jak houska na krámě.

Nejsme tak však prodáváni pouze my, současní obyvatelé Evropy, ale i naše budoucnost. Budoucnost našich dětí, jejich dětí a zase jejich dětí. Evropa prohrála svou další velmi důležitou bitvu. Prohraje i celou válku?

Tenhle problém, nikdy neměl, a nemá, bohužel, líbivé a nenásilné řešení. Nebo si za těch prvních šest miliard koupila Frau Merkel někoho na „špinavou práci“?

Zastřelení Syřani na hranicích Turecka, které „sluníčkáři“, ale i ostatní, včetně politiků, nějak opomněli komentovat, oplakat a odsoudit, by toho mohli být první vlaštovkou.

Turecko, vědomo si velmi dobře své role, to bude hrát na dvě strany a bude ve finále inkasovat ze všech stran. Práva migrantů a humanismus, budou to poslední, co bude Turky, v téhle situaci zajímat. A Evropa bude přivírat oči, protože to ne my, děláme ty špatné věci, to oni. Jak pokrytecké.

Pokud by skutečná vůle, důsledně bránit hranice EU, i naše vlastní, všemi dostupnými prostředky, byla neochvějná, pak by to byla nejlevnější a nejrychlejší cesta k vyřešení krize na území Evropy.

Státy jako Řecko a Itálie by si konečně začali možná chránit své hranice (viz před několika lety Španělsko, kde sice postříleli a potopili na moři některé migranty snažící se o podobné nelegální průniky, jako nyní mezi Tureckem a Řeckem – ale světe div se – migranti tento názorný, mezinárodní tlumočnický výkon rychle pochopili,  zastavilo se to a - byl klid) a pokud si tyto státy tedy své hranice nezačnou chránit a bránit, je třeba uzavřít další hranice, hned za těmito státy, jako to udělala Makedonie, a vydržet. Když nebude odliv okupantů dále, pochopí i tyto státy, že si vlastní hranice musí také chránit, a že je konec nekonečných ústupků a kšeftů – politických i finančních.

Domů si také nepustíte každého, jenom proto, že on to chce, a ještě ho budete živit.

Navíc musíme počítat s tím, že pokud neokleštíme práva a dávky, takto nelegálně příchozích, pak jejich narozené děti budou již občany země, v níž se narodili, budou mít volební právo, právo na slučování rodiny atd., takže další změny a navyšování počtů migrantů, při slučování rodin atd., budou následovat, a že budou-li hojně podporováni právy a dávkami, tak tyto migranty vůbec nic nebude nutit ke změnám a kýžené integraci, tak, jak nám to naivně servírují naši i evropští politici.

Na posledním summitu v Bruselu Evropa prohrála a její kultuře zvoní hrana, zvláště pokud si nechá přerůst přes hlavu požadavky migrantů, na sebeurčení, víru apod. Pokud se někam natrvalo stěhuji, pak musím počítat, s tím, že budu poplatný místním zvykům, právu, řeči a všemu okolo, jinak se mohu vrátit domů, a zde praktikovat vše, na co jsem zvyklý.

A jak napsal historik a spisovatel pan PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. – necituji záměrně celý příspěvek, jen formuluji myšlenku, která by nám měla být všem velmi blízká a měla by být vytesána zlatým písmem do kamene, kolem kterého by povinně měli chodit do práce naši i evropští politici, a někteří i několikrát denně, aby nikdy nezapomněli, a měli stále na paměti tato slova, která i já podepisuji plnou vahou: 

„Bez ohledu na výsledky současných jednání mezi EU a Tureckem, bez ohledu na postoje našich politiků, a bez ohledu na to, zda budu označován jako xenofob, či radikál, se budu vždy chovat tak, abych se mohl, svým dětem a jejich potomkům, vždy zpříma dívat do očí!“